|
ozvěnách
|
Mlčení v prusmyku hledání
polibky v dešti střel
já vždycky chtěl
zrušit ta trápení
Potom jen vykřiknout
prach a lež co křičí
zkoušet se nadechnout
že vítr naději ničí
Ještě je ticho v te krajině
příběch okovaných bot
okamžik na hladině
jen ještě jeden schod
Ten příběch ale nemá děj
já křičím znova
"Tak nikdy neváhej"
v ozvěnách slova
polibky v dešti střel
já vždycky chtěl
zrušit ta trápení
Potom jen vykřiknout
prach a lež co křičí
zkoušet se nadechnout
že vítr naději ničí
Ještě je ticho v te krajině
příběch okovaných bot
okamžik na hladině
jen ještě jeden schod
Ten příběch ale nemá děj
já křičím znova
"Tak nikdy neváhej"
v ozvěnách slova
13.06.2014 20:44
je dobrá .. a ano , každý si v básních hledá to své ... o tom to je...autoři vypisují svojí duši a ostatní v ní hledají svoji ...
13.06.2014 10:28
Moc na mě tato báseň zapůsobila, možná ji chápu jinak, než byla myšlena, ale prostě působí. A tak to má asi být...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.