není co dodat

... já vím ... já vím ... teď tady strašit s podzimem ... ale taky už má nějaký ten růček ...

...jenom jednou...

čtěte, kritizujte ...

...... a sněží

možná spíše miniatura... ale od ní se liší tím, že neobjevuje žádnou převratnou myšlenku... pouze pocit...

Chvíli nahoře... a chvíli dole...

lehce trhlý

...neuvěřitelné...co umíš.

Původně to měla být smutná báseň, ale pak jsem zaslechl jednu písničku a všechno bylo jinak. Refrén té písničky jsem použil na konec....prostě mi tam tak nějak pasoval.....tak snad mi to odpustíte. E

.................

Každý chce být někdy milován...

Je taková...nevím, nerozumím jí.

ranní vzpomínka, možná plná patosu, ale já to tak cítím a basta:-)

pro dnešek raději nekomentuji