Původně to měla být smutná báseň, ale pak jsem zaslechl jednu písničku a všechno bylo jinak. Refrén té písničky jsem použil na konec....prostě mi tam tak nějak pasoval.....tak snad mi to odpustíte. E
 18.02.2008
2
2144 (18)
Poutník se dere mlhou
skrz popínavé trní.
Vždy byl pouze sluhou,
co prohrabával zrní.

Už ani neví,
kolikrát již spadl.
Když na chvíli se zjeví
cit co vždycky zvadl.

V pravé ruce svírá
světlo hvězdy jasné,
co naději mu sbírá
i v hodině časné.

V levé přitom nese
srdce svoje smutné.
Naděje se snese
tam, kam je to nutné.

To srdce lehko dává,
ale žádné nedostal.
Osud si s ním hrává.
Zatím za něj nepovstal.

Tak v mlze hvězdou svítí
a srdce se mu chvěje.
Hledá svoje kvítí,
jež se na něj směje.

On chovat se chce tak,
jak se v písni zpívá.

"Tuhletu dívku si na věky nech.
Nikdy jí nezaháněj.
Svou víru, svou sílu, svý štěstí i pech,
svý strachy, svý prachy, svůj poslední dech
jí poctivě odevzdávej
a lásku za lásku dávej."

Snad někdy bude mít možnost.

E
 20.02.2008 14:18
Když bude potřebovat...seženem i světlušky;)...
Zrovna dneska bylo taky mlhavo...ale slunce dostalo žízeň a všechnu mlhu vypilo;)
 19.02.2008 11:12
Pěkné! Tuhle náladu tvých básní jsem si oblíbila:-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.