Maliny

Maliny

Vyšla jsem si do lesa,
že nasbírám maliny,
ale moje hezké plány,
přetnul moment jediný.

Pod nožkou mi křupou větve,
les poskytnul vlahý stín,
a trylkování různých ptáčků,
rozežene každý splín.

Jsem tou krásou okouzlena,
v dáli voní sena stoh,
až tuhle něžnou atmosféru,
zničí řízné „Hande hoch!“

Otočím se s hrůzou v duši,
kdo to za mnou nestojí?
Naštvaný, německý voják,
v útočnickém postoji.

V rukou svírá samopal,
z modrých očí sálá chtíč,
i přesto, že na mě míří,
já se snažím utéct pryč.

Přec mé snahy jsou mi marné,
povalí mě do trávy,
bráním já se zuby, nehty,
násilí a bezpráví.

Facka pažbou umlčí mě,
už mám dýku pod bradou,
nemám prý si zahrávat,
s nacistickou nadvládou.

Zpod helmy mu září oči,
modré jako pomněnky,
o německém znásilnění,
mám stísněné myšlenky.

Vší silou mi trhá šaty,
kalhotky svým bodákem,
zřejmě tohle je můj osud,
sex s německým vojákem.

Tak už se nebráním,
třeba budu spokojená?
Co když je mou skrytou touhou,
být germánem znásilněná?

Ten už na nic nečeká,
se vší silou zaútočí,
v břiše cítím jeho zbraň
a blesky, co mu srší z očí.

Jeho tvrdý kulomet,
drtí moji něžnou duši,
vůbec se s tím nepáře,
jak se na vojáka sluší.

Vidím jeho uniformu,
na hrudi železný kříž,
z jeho touhy válečné,
už jsem nebi blíž a blíž.

Jeho ocelový bodák,
rozněcuje vášeň mou,
jako světlo zářivé,
co prostupuje černou tmou.

Potom z ústí jeho hlavně,
deštík kulek vyletí,
pohladí mou horkou tvář,
jako lístky okvětí.

Zničil mě jak vichřice,
snad panzerfaust má větší ráz,
jdu do peřin s myšlenkou,
že na maliny půjdu zas.