30.01.2014
8
1357 (16)
S tebou já nechci se prát,
rádš vezmu rezavej drát,
a jím tě ovážu,
věř, že to dokážu,
na tisíckrát.

Neb vezmu kožený bič,
a jím tě poženu pryč.
Nestojím o sliby,
zalžeš mi, i kdyby
bránil ti chtíč.

Jsem zřejmě měkkota, vím,
podle tě pouhý jen stín.
Možná že po čase,
znova ti já zase,
vše odpustím.
 01.02.2014 23:27
Yana: vanovaso: taron: Sid: Pampeliška13:
Díky za návštěvu. A jen tak mimochodem, odpouštění je snadnější…
 01.02.2014 23:17
PrimaDen: Proč by mělo vadit, vždyť život je hra. Jednou dobrá, jednou ne. A verše jsou pouhá hra se slovy, někdy se zadaří, někdy ne.
 01.02.2014 10:54
těm, které milujeme, umíme odpouštět, někdy i to čím nám moc ubližují, pěkné
 01.02.2014 02:27
 Sid
Trest následován odpuštěním? Cukr ruku v ruce s bičem?
Krásné, mnohovýznamové, symbolistické atd.
líbí :)
 31.01.2014 22:00
Moc hezké =)
 31.01.2014 16:34
mě se to líbí, život je jedno velké odpouštění za druhým...
 31.01.2014 13:16
jsem měkota a po čase odpustím, hm..., no, to je charakter jistých lidí, které já osobně velmi ctím :)
 31.01.2014 08:31
hmmm nad tvými nečekanými( pro mě ) verši přemýšlím...cos tím chtěl říct..ale v uších mi zní jedna vemi stará písnička : poutem svých rtů mě spoutej, tou rukou co tak pálí , mě spoutej..at jsem jen tvá a tys mým pánem ..atd, a tím pádem je můj pohled zkreslený.Ale to nevadí...vid že ne?:))

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.