Vim že květiny ani stromy nemluví nechodí
 16.01.2014
3
1370 (12)
Uprostřed zelené louky
rostla tam květina
osamělá, bezradná
odsouzená slunečnímu žáru

Na kraji u cesty
stál smrček zvědav o vědění
a pozoroval smutek utíkající
z modré květiny

Květina pomalu chřadla
a smrčku se jí zželelo
rozhodl se že ji pomůže
ale jenom jak na to?

Zavolal na ní
,,Pojď, pojď sem
společnost ti dělat budu
a bezpečí svého stínu ti nabídnu,,

Květina zmožená a uplakaná
bez váhání se loukou rozběhla
své květy pod větvoví schovala
a opájet se stínem nechala

Konečně
konečně byla v bezpečí
a ve společnosti
duše dobrý
 22.01.2014 14:47
pěkné, nedávno jsem četla podobnou pohádku své dcerce...
 22.01.2014 09:46
 Devils_PIMP
Dobré jsou tvé nápady.... napadne mě často hned několik variací jak bych se daného tématu ujmul sám. Trochu hapruje rytmika (to je novinka, viď? :) ) Ale jinak velmi slušný
 16.01.2014 18:39
 Aidlin
Sakra, ta je skvělá! Kakuzu, ty jedeš! :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.