Oklamán svědomím...

..jsem tak naivní.. Prý donutím lidi mi lhát, abych nebyla zklamaná a nedělala scény, nehubovala a nemoralizovala. Kdo o to stojí. Pojďme lhát pro nevidomost a spokojenost. Bože, opět je důvěra v tahu. Budu jiná, slibuji....

Zpověď? Přemýšlej, třeba je to o tobě.

smutně nesmutný, neskutečně skutečný, osamělý medvídek :/

Po kritikách na rytmus, neoriginalitu rýmů apod. jsem zkusila volný rým.

Neděle, těsně před rozedněním, zima, ticho... a osamělej muzikant, kterej přišel o nástroj...

Nevim proč dokážu psát jen když cítím smutek,zklamání,blest

Jsem prostě smutná, nějak sama mezi lidmi. Někdy!

Výkřiky bolesti ukryté mezi čtyřmi stěnami domu hrůzy. Kolikpak je na světě takovýchto domů....... A zdalipak někdy slunce prozáří zmrzlé to tváře v nich ukryté......

je mně ze všeho nějak smutno...

Láska se k sobě vždy vrací

..

Velká duše prý musí dát bolesti větší prostor než malá. http://www.youtube.com/watch?v=1po92tr0VEU