27.05.2013
8
1465 (11)
Největší smutek je cítit při svítání,
když z peřiny prohřátého těla odchází teplo,
rozbřesk nabízí nespočet možností,
kterých se nikdy nebude dopřáno dotknout.

Největší osamění je cítit mezi lidmi,
za zvuku smíchu a nepřeberného množství slov,
aniž by bylo potřeba pochopit jejich význam.
Vše splývá v prázdno, v jednu šedou šmouhu.

Největší bolest je cítit při usínání,
v chladnoucím pokoji, na své půlce postele,
když slyším každý tvůj nádech a výdech,
přec jako by si nežil, nikdy neexistoval.
 18.11.2018 17:48
Ginnare: Beru to jako poklonu :) Dlouho jsem tu nebyla a potěšilo, že se ke mně ještě někdo prohrabal.
 13.09.2018 08:02
musím si Tě začít dávkovat po menších dávkách... silné emoce... :-)
 31.05.2013 10:25
Kakuzu: Spíše sourozenci :) běhám po světe o trochu déle
 29.05.2013 19:39
Nejsme dvojčata?
 27.05.2013 18:38
líbí
 27.05.2013 16:48
Krásna a moc smutná.
 27.05.2013 13:54
a proč má název květnová? V květnu je přece láska, veselí, radost ze života....hm...ale někdy je květen uplakaný, jako ten letošní, nejen venku, ale i občas uvnitř těla :)
smutná krása, chjo.
 27.05.2013 13:24
největší beznaděj vnímám z básně
kde v první sloce se smutkem vstáváš
ve druhé sama mezi všemi strádáš
a třetí bolavá až sem, s nepřítelem leháváš.

Líbí, a při přečtení takové básně vždy doufám že je to chvilkové rozpoložení básníka

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.