Ten obrázek vypadá možná až moc pozitivně, ale já prostě neumin kreslit všechno šedivé...

L je ... všechno

...

Z krásných pocitů píší se se básně nejkrásněji..

... já vím ... já vím ... teď tady strašit s podzimem ... ale taky už má nějaký ten růček ...

mám záchvat exhibicionismu

Po přečtení básní Sapfó jsem nejenom pod dojmem prastarých veršů, ale i pod vlivem "Chvylkové citové nevyrovnanosti" k jedné slečně napsal tuto básničku..

Autobusová... o ránech, který teď zažívám... a... je věnovaná... protože venku nesvítí sluníčko... a já se nemůžu ani smát ani brečet...

"imaginárno"

ranní vzpomínka na tebe

lehce trhlý

…konečně potkalo i mně… tam, kam jej už roky chodím hledat :))

i vzpomínání patří k lidským vlastnostem

***