Vstoupil jsem bez klepání do svého nitra a na toulkách krajinami svého srdce potkal jsem Tebe! Pocit nevýslovného štěstí prohřál svým slunečním jasem naše duše a my spolu nyní mlčky jdeme vstříc tomu, co se ještě nenarodilo!;o)))

Zas jedna bláznivá básnická variace...

Lze to i zpívat...

Kamarádka z literu, co píše i tady, se mi jednou při výměně vzkazů vyprovokované jejím krásným komentem, pochlubila, že právě napsala novou báseň. Já k ní obratem složil jinou, takovou tu mužskou verzi, a ješitně se s ní pochlubil / to je ta první část/ a pak, když jsem si četl tu její i s anotací, přidal jsem ještě jednu variantu, je pod *****. To vše jen díky té jedné, krásné a inspirující, kde hrdinka měla také jen jednu rukavici! To se mi tak líbilo, že i já to použil.../ A to jsem chvíli před tím byl úplně dutý a neschopný dát dohromady ani dva verše!/;o) A já jí teď tedy moc děkuji...

Na chvilku podléhám zas snění o tom, co bylo a už není...

A opět jsem sáhl do bezedné studnice svých komentářů a povýšil jeden z nich na dílko! Tenhle jsem napsal k básni "Zamilovaná" na literu, od bezva človíčka, čertíčka 24...

...

byla slunečnicová a teď jsi i ty.

Dvě drabble na zadaná slova: svíčka*koberec*krása*trpělivý*mávat

Změť slůvek, která se na mne odnikud vychrlila...

příliš otázek ničí vztah, ale když my holky jsme tak zvědavé:-)

trochu rozpolcená ... možná

... a je to navždy...

Tvé a mé

......