Neděle, těsně před rozedněním, zima, ticho... a osamělej muzikant, kterej přišel o nástroj...

ubohý italský sonet, který lze zařadit mezi mé první... měl poměrně pozitivní ohlasy na jedné vnitro-školské soutěži, ale zajímala mě objektivní kritika

zase jen taková chvilka... noc ze soboty na neděli - zhruba půl páté, prázdné ulice, na zádech havarovaná harmonika, v duši tak nějak všelijak...

Jak jinak ...můj vnitřní prožitek ...

MP3 - Pevně věřím, že tento čas je v nedohlednu... doufám, věřím, prosím...

Jak jsem již slíbil zde je něco smutnějšího a je tam kus mého života

...aneb těžký den... ufffffffff.

Láska se k sobě vždy vrací

30.1.2008 (13 let)

Snehové vločky sú nepredvídateľné.

zase jen takový výkřik... snad už jsem si těch smutků konečně užil dost...