|
Kdo neumí dát radost, těžko ji sám bude dostávat...
|
|
Náhle se rozpršelo.. Já se schoval do průchodu k obchodu s oblečením a díval se na lid.. Byl to takový zvláštní, nadpozemský pocit..
|
|
...někdy sem vložím možná i zhudebněnou verzi...
|
|
Zárodek (refrén) písně.
|
|
Nedávno dávali na Artu moc hezký dokument o Kainarovi. Zvláštní osud... Pracovní nahrávka, abych nezapomněl :-)
|
|
A odpadliště dětí jako zbytečnýho smetí...
|
|
... alebo moja snaha pochopiť opačné pohlavie ;)
|
|
napsaná během matiky... aspoň něco, možná, užitečnýho tam dělám...
|
|
Nepodařilo se mi vyhnout lacinému rýmu
|
|
No dobře na výslovné přání Peťky, ale pořád je to jen další slátanina, jen na rychlo napsaná. Ale o psancích snad neplatí, je to myšlené tady, v mém okolí.
|
|
Když tak procházím sešity se svou ranou tvorbou, tak s nimi nacházím i některé vzpomínky. Třeba tuhle jsem napsal tenkrát, co mě pochválil Michal Horáček (řekl, že jsem šikovný). Za co že mne pochválil? Za to, že jsem jako pomocný stavební dělník bleskurychle přestříhal plot, který odděloval jeho pozemek od sousedního, jenž údajně značně předražený přikoupil. Podíval jsem se mu do tváře a viděl, že štěstí je krásná věc. I to co se dá za prachy koupit. Ale Bludný Holanďan s tím nemá nic společného, pouze to, že vznikl ve stejný čas, v roce 1991.
Je to takový monolog životem znechuceného herce.
|
|
Jak to vidím.
|