Krupobití

Kde ostří čepelí
o štíty zvoní,
kde z rumu je krev,
tam rány se hojí

čarovnou směsicí
křiku a mastí
měsíce v úplňku,
kalichů z přilbic.

Kde jílce štkají
pod vahou úderů
se náprsníky bortí
náporem zubů,

tam krupobití ran
budí padlé hrdiny
zkvašeným vínem
z úst Jidášových.

Až zaslechneš dusot
mizících srdcí,
nevěř lehkosti kroku,
s níž umíráš.

Jen pozvedni meč
a staženým hledím
nepouštěj čest
zrádných nočních nymf.

Nátepníky odpadly,
pak byla vidět kost
rytíře bez slávy
vzatého na milost.