Zvláštní povídka o Singularis/dovi, jeho/jejím pohledu na svět a umývání hlavy šamponem.

Nejvíc bolí ztráta něčeho, co jsme nikdy neměli.

Někdy může člověk mít "den blbec". Jenomže jsou i lidé, kteří si prožili "týden kretén" . V podstatě je to totéž, jako "den blbec", akorát že sedmkrát tolik. Tady popisuju středu. Nevím proč středu... prostě mě tak napadla středa. Samozřejmě je to smyšlené ;)

Je to o ničem, ale o všem. Bez šance na pochopení. Ať už vámi, nebo mnou.

Kurva i já někdy potřebuju uspět a být vítězem. Tak proč né zrovna teď a u téhle servírky s pěknýma kozama?

Takový veselý příběh :)

Zatímco ze mě padaly bobky, občas spojené i s peckami od třešní z dědečkovy zahrady, střílel jsem výsledky „zapeklitých“ příkladů jako z kulometu. Většinou sice jen tak od oka, ale aspoň byla legrace.

No nečekal jsem, že tolik vydržíš, čtyři a půl hodiny v kuse, máš u mě obdiv, z moji strany za to může tříletá abstinence této činnosti a flaška rumu, nic vyjímečného.

Na motivy skutečné události, u které jsem byl jako zasahující hasič.

Vlastní zkušenosti daly vzniknout mimo veršům i kusu prózy.

Hypoglykémie je jako alkoholové opojení.. "A co milujete na chlastu?" "Ten mír a pohodu, když ležíte ožralý na zemi..." (jsem diabetička už nějakej patek, tak proto...)

povídka ze života, ne nutně mého

Napsáno pro Fuck cancer. Osobní příběh. Velmi osobní.

všechno začlo nákupen auta za pár šupů.....

Život a smrt z trochu jiné perspektivy.

Věřte mi, každý by se jednou měl podívat na záchytku. Je to zkušenost k nezaplacení. Próza na pokračování..

Na svých cestách jsem potkal mnoho lidí a slyšel mnohé příběhy.Dozrál čas abych se o některé s Vámi všemi podělil.Jsou psány perem života a bez příkras,tak jak se stali....

První kapitola z připravovaného díla. Je to příběh o dnešních dvacátnících, kteří v nepřejícném světě i svém životě hledají cosi hlubšího. Zde se jedná o nezaměstnaného válečného veterána a spisovatele, který před něčím utíká.