Muž

Muži jsou zvláštní stvoření,
buď moc tlustí nebo hubení.
Skrývají se pod sametovou pletí,
na duši mají však jen smetí.

Jazyk ostrý jako pilka,
snadno ničí, snadno raní.
Říká se- je i výjimka,
to je ale velká mýlka.
Svou čest pouze mečem brání.

Řemeslo marné, práce cizí.
Doma nikdy nemá dost,
a tak radši kvapem mizí,
hledá si i jiný skvost.
Mně k pláči, jemu pro radost.

Muž je jako kostka ledu,
hodně tvrdý a studený.
Tohle také lehce svedu,
ale stojím u vaření.

Svými slovy srdce trhá,
z útesu můj smích vrhá.
Jakto že nikdy nepláče?
Proč radostí neskáče?

Stařec či chlapec- vše je stejné,
ani jeden není vyjímečný.
Že je muž na dálku je zrejmé,
a úsměv jim příjde zbytečný.

Dceru haní, syna chválí,
do smíchu mu nikdy není.
Dobré bydlo lehce zpálí,
mně se z toho už krev pění!

Ach, má lásko,
kdy se to změní?
Už neříkáš mi krásko,
když zhasne světlo denní.
Už jsem pro tebe jen "máma",
možná stará- dobře známá.

Vždyť chci také lásku, péči.
Pěkně si svůj svět maluju.
K čemu jsou mi tyto řeči?
M lásko, stejně tě miluju!