zase jen takový výkřik... snad už jsem si těch smutků konečně užil dost...

...a pokračování bojovníka

Potřebuju do toho spadnout. Mám prázdnou hlavu.

Situace vyhrocené, děsivé i méněcenné, ženou mě do kouta a dusí moji víru, snad chtějí po mě více míru, nebo hlubokou v zemi díru?..

ubohý italský sonet, který lze zařadit mezi mé první... měl poměrně pozitivní ohlasy na jedné vnitro-školské soutěži, ale zajímala mě objektivní kritika

Své díla jsem nikdy neuměla popsat a asi ani nikdy umět popsat nebudu. Prostě příběh.

Rozhodoval jsem se, jestli to nedat spíš do deníku. Měl jsem hroznej víkend. Dvě noci za sebou rozdávat radost, to člověka vyčerpá :-) Sobota, čtyři ráno, dvacet pod nulou, osamělá dodávka a v ní zoufalci s lahví vína, kterou sebrali někde na stole :-) Příště už budu veselejší, fakt!

Když mlčí ti nejbližší a vy nevíte proč. Je to jako na špičce útesu kdy se rozhodujete zda setrvat a počkat na vysvětlení (případné shození), nebo zda máte skočit rovnou ať už to nebolí.

Taková omluva Kamilce za Sázavafest 2011, holt nejsem nejlepší společník.