19.01.2013
8
1335 (14)
V čajovně

Sedíme, kouříme vodní dýmku
Skrze obláčky pozoruji tvé obrysy
Vlasy splývají jak barevný vodopád
a věrné kopírují křivku obličeje

Všechna ta zákoutí prozrazují mnohé

radosti i stesky
pevná rozhodnutí i kolísání myšlenek
života proměnlivé stezky
zklamání uvnitř i navenek

Však povstaneš vždy znovu
jak Fénix z popela
A dokážeš k sobě přivolat
svého strážného anděla...
 06.10.2014 23:06
Amelie M.: Díky :-)
 05.10.2014 23:28
Krásně procítěná.. :)
 02.02.2013 13:38
Lusy: valemart: Díky, jsem rád, že se líbí...:-)
 02.02.2013 12:40
každé malování, které přiměje zavřít oči a zamyslet se je dobré! díky za důvod k představám...
 20.01.2013 13:35
Ten konec je nádherný .. Má to příjemný nádech ..
 20.01.2013 10:54
Ayla: Díky, původně jsem to chtěl vyhodit, ale má to své opodstatnění...
 19.01.2013 22:40
:-)
 19.01.2013 21:03
...má to krásnou atmosféru. Dovedu si ji představit postrádající ten lehce klišovitý závěr s andělem a popelem.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.