Plavba za štěstím

Na loďce své pluji za štěstím,
odvážně hrozím svým zápěstím,
hrozím na moře odvážlivě,
,,že se tě nebojím, ty živle!"

Na loďce své pluji po moři,
a hledám to tiché zámoří,
kde si jen vítr potichu šeptá,
kde se jen lístek, lístečku zeptá,
zda je v tom zámoří jen klid a štěstí.

Mé zlé myšlenky napovídají,
že je to všechno jen lestí,
však mořské bouře se tu neskrývají,
již brzy najdu své štěstí.

Loďkou svou pluji, přes vlny divoké,
a hledám pláně, dlouhé a široké,
loďkou svou pluji za šťastným cílem,
štěstí se má dělit jen rovným dílem,
výpravu dlouhou za štěstím vážím.

Pluji již týdny, měsíce, roky,
a zbytečně najít se ho snažím,
však štěstí jen tomu poslouží,
kdo si ho skutečně zaslouží.

Doplul jsem loďkou k nějakému břehu,
a vyčerpaný jsem byl jako po maratonském běhu,
na břehu květiny, ne, žádné klestí,
mé přáni se splnilo, našel jsem štěstí.