(autor: John Stix)
Plavba za štěstím
Na loďce své pluji za štěstím,
odvážně hrozím svým zápěstím,
hrozím na moře odvážlivě,
,,že se tě nebojím, ty živle!"
Na loďce své pluji po moři,
a hledám to tiché zámoří,
kde si jen vítr potichu šeptá,
kde se jen lístek, lístečku zeptá,
zda je v tom zámoří jen klid a štěstí.
Mé zlé myšlenky napovídají,
že je to všechno jen lestí,
však mořské bouře se tu neskrývají,
již brzy najdu své štěstí.
Loďkou svou pluji, přes vlny divoké,
a hledám pláně, dlouhé a široké,
loďkou svou pluji za šťastným cílem,
štěstí se má dělit jen rovným dílem,
výpravu dlouhou za štěstím vážím.
Pluji již týdny, měsíce, roky,
a zbytečně najít se ho snažím,
však štěstí jen tomu poslouží,
kdo si ho skutečně zaslouží.
Doplul jsem loďkou k nějakému břehu,
a vyčerpaný jsem byl jako po maratonském běhu,
na břehu květiny, ne, žádné klestí,
mé přáni se splnilo, našel jsem štěstí.