Tak jsem se zas ozvala:-)

je to pro někoho komu nevěřim ani slovo. přesto...

asi se to nezdá, to zařazení, ale je to tak... to opojení... ó =)

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

Po přečtení básní Sapfó jsem nejenom pod dojmem prastarých veršů, ale i pod vlivem "Chvylkové citové nevyrovnanosti" k jedné slečně napsal tuto básničku..

Pro jednu známost, co známostí nebyla, a málem mě zabila. (a předtím mě samozřejmně svedla.) :)

to zas jednou... mě něco možná napadlo... :)

omylem smazána...opět obnovena...protože prostě má pro mě momentálně mnohem větší význam...omluvte mě:)))

taková... vzpomínková... na loňský léto... na "poprvé"... a taky taková dost aktuální ;) je věnovaná. dvou slečnám. a těm dvoum, který mě vždycky dokážou rozehřát... na duši aj na... :)

Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

_v překladu_ brnění pro srdce.

přišla k nám paní zima a mě políbila múza:)