Zpěv okrouhlých okenních rámů.

Sleduju všechny ty domy
ze zadního okýnka tramvaje
a slyším jejich načančanou secesi.
Jako ta pani, co slyší zpívat houby.
Jenomže já nejsem u vesmírných lidí
a do kostela chodím jen bezbožně přemýšlet.

/On tě život naučí, děvenko./

Navíc
ta pani
je celou dobu pan Hálek.