Fairytale gone bad. Pro Kubíka...kamaráda?

Mít a nemít... Ztrácet a přitom nikdy nezískat...

jednou si dva lidé řeknou konec, ale stejně jeden z nich je většinou vítěz...

Offline ve světě virtuálních sítí /když monitory svítí a život jde dál.../ Jedna starší...

Tak tuhle báseň jsem zplodila snad ve svých 16-ti. Někdy je fajn, oprášit vzpomínky a staré křivdy z bezpečí zahojené budoucnosti :-)

Šestnáctiletý melodrama z programu pro dospělý...

Poslední sbohem, než se k sobě otočíme zády. Poslední vzpomínka na dotek čokolády... 4.5.2006

***

Láska po 13-ti letech (moje prvotina)

Některé sny jsou v určitém věku prostě již nepřípustné, protože jen vzbuzují marné naděje. A procitnutí do šedivé reality strašně moc bolí...

jsou tři stádia lásky: a) touha po člověku a naděje; b) reálná blízkost dvou lidí; c) touha po člověku a beznaděj

... jen mě to tak napadlo, když jsem seděla ve škole a přemýšlela o životě /jako vždycky/... Je to jaký to je...

Ze sbírky: "Uvadlá květena"

..................

Dříve jsem to tady nemohla dát... Teď už to nebolí. Ani ty zlé vzpomínky...

***

tohle období není literárně šťastné...

Tohle snad ani není báseň..rým dost pokulhává, vím. Je to jen proud myšlenek, které by možná měly patřit jinam. Jen takový pokus o vyjádření hořkosti setkání dvou lidí, kteří znají jeden druhého jako svůj život a najednou jakoby se neznali..a možná, že opravdu neznali