cm.
 29.09.2012
5
1222 (8)
.

Ze křídel nicoty utržená snítka čaje
a ta dívka
stále neroztaje

jako ze zlého snu
poupě němé

plné trnů
a o ně si ruce pořežeme

slepí králové
trhů

na prodej jsou dnes naše srdce
se slevou
a stále čerstvá

pokud je nabídnete řece
snad nebudou utopená

na křídlech nicoty
potulných draků

zavřeni v sudech samoty
naděje vkládáme do přízraků

hodina je slza
a rok oceán

jedna báseň
má měsíční přesah

a se stovkou dalších
budu plachetní kapitán

nevidomých lodí

co kotví pod vodopády

těžkých dnů

na křídlech nicoty..

jen se rozpřáhnu
a proletím krajinu

.
 18.11.2012 09:08
kéž bych uměla takhle psát, nádhera, složitá ale moc povedená, krása :)
 01.10.2012 11:39
zase mi je tak smutno a cnie sa mi
 30.09.2012 19:08
Pěkná, dlouho si tu nebyl ...líbí
 29.09.2012 22:40
 cm.
Zorik: a já se snažil aby se vznesla ;) snad tě odnesla někam kde bylo líp :)
 29.09.2012 17:28
Sice nemám ráda "těžké" básně, ale tato mě docela vzala..:)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.