09.09.2012
4
1371 (7)
K malému jezírku sedám,
malému jako dlaň.
Skrze síť proutků vrbových
hledím naň
a počítám kola,
co kamínek rozčeřil,
který jsem do jezírka
ledabyle odhodil.

Kola se rozplynula,
hladina je opět jako sklo.
Chci vhodit nový kámen.
Ne! Nedělej blbiny!
Vždyť je to jako rozbít zrcadlo.
A tak jen sedím a hledím
na to zrcadlení,
ve kterém stromy i oblaka
se ve své opaky mění
a násobí krásu krajiny.
 10.09.2012 23:48
Když jsem byla malá tak jsem milovala: Znám křišťálovou studánku...
Je vidět že si přes léto nezahálel, nemýlím li se. A inspirace bylo dost a hezky si to zpracovával. Jsou takové milé ty tvoje básničky. Uklidňují mě.
 09.09.2012 19:38
tak ta je ...:))
 09.09.2012 00:28
 Pb*
...dobrá pocitovka :)
 09.09.2012 00:08
 Devils_PIMP
Velmi hezké

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.