A je mi smutno že slunce nedá mi víc a proto nejsem ještě zralá do Bohnic

nutí

slova

Vteřina

Puero snad bez chyb :) a bez deprese a temnoty :)

nevadí

nevím, co dodat archiv - červen 2010

Včera večer se mi nějak jako člověk nechtělo spát, tak jsem popadla bloček, přisponkovala mini baterku a psala v posteli. Začala jsem psát na začátek jednu věc, kterou jsem měla dodělat, a při ní mě napadla ta skvělá idea na pár poetických řádků. Dopsala jsem hlavní práci a vrhla se na realizaci osvícené myšlenky. Sama jsem nevěděla, jak budu psát či tak, jelikož už několik týdnů jsem nedopsala ani jednu báseň, která zůstala v jiném notesu rozepsaná jako všechny díla, vzpomínky v paměti. Kreslila jsem písmenka po písmenku v mém typickém stylu psaní, gumovala, při deletování těch vybledlých slov jsem se náhle cítila zvláštním způsobem tak šťastně, euforicky. Téměř jsem zapoměla na všechen smutek, pesimismus a nostalgii kolem mě. Válela jsem se v posteli od žmolků vygumovaných barevných slov, dělala jsem to, co vždy zaměstnalo moje smysly a mohla jen tvořit a nepřemýšlet. Dosud, když jsem psala, nikdy jsem necítila takovej pocit. Bylo to krásné. Najít dokonalost takhle náhle. Snad nebyla anotace moc dlouhá, předem se kdyžtak omlouvám, pěkné počtení mé hříčky slov :)

odchází....

Pohleďte psanci, co jsem někde vyhrabal!

20. 1. 2009

ty *** jsou zcela na domyšlení čtenáře ;)

..občas mívám divné sny, občas mívám strach..tyto vidím stále živě..jistě to ještě pokračuje ale bloudění a zničena města,kmeny zvláště velikých lidí..nechme to tak, jak to je...

otroci