Domácí násilí, to je postrach dnešní doby. Tahle povídka jej líčí poněkud z jiného pohledu....

Když jste malí a nemůžete dělat nic.

Chladná letní noc, trocha alkoholu, světlo svíček... příběh ze života

moje soutěžní dílo, opravila jsem všechny ty překlepy a chyby a trochu upravila pasáž s novinovým článkem...

Až se mě jednou zeptáš, kam utíkala ta slečna s oranžovou gerberou, když nás míjela, odpovím ti asi, že jí prostě ujížděl autobus....

Po dlooouhé době, snad zpět:o)

Co všechno je schopen udělat syn pro uslzené oči své mámy? Přečtěte si tento příběh...

Přátelství je láska bez křídel.. a zároveň se vylučují. Taky se v tom moc nevyznáš?Ne? Tak asi právě proto jsi mi tak podobná, dívko..:)

Starší povídka napsaná při sledování západu slunce.

Jsou věci, kterým se člověk nevyhne.

O můj pracovní den se rozhodně nejedná! Taková morbidní hříčka. Napište mi koment, kvůli statistice. :-))

Obraz třetí. Nějak jsem jich najednou úplně přeplněná, co den to sen a nová potřeba vypsat se…

Věnováno kamarádovi, který mi svým vyprávěním pomohl překonat partnerskou krizi

Povídka (možná) ze života...

Tahle povídka v žádném případě není návodem k použití pro čtenáře. Ale snad zaujme...

Krátká povídka o školství, nespokojených rodičích a nadšených učitelích, a hlavně o třídních schůzkách, ze kterých je nakonec stejně vždycky hon na čarodějnice.

naše oči

Ze soutěže "Příběh z Vlámského obrazu"

Povídka, v níž vystupující postavy skutečně existují a dílo samotné je podloženo pravdivými fakty, avšak valná většina je zcela vymyšlená. Tuto povídku jsem napsala na přání svému největšímu Zlatíčku a zároveň mu ji věnuji :-*