10.07.2012
7
1201 (12)
Vzhlížím tam nahoru
kde je dále nekonečná
připomíná se zraku mému
obloha bezmezně jasná

Hvězdy tam jen září
galaxie život žijí
planety si krouží
k mlhovinám klidně plují

Stojíc na té naší planetce
dumám zda jsme sami
co k nám se asi přižene,
nebo jsou už s námi?

Vždyť přeci není možné
Aby tam nebyl nikdo nikde

Myšlenka mě pak napadá
co když určený jsme k hrám
nevíme jak skutečný svět vypadá
a obloha je jen velký klam
 13.07.2012 15:06
Zajímavá myšlenka. Některé pasáže jsou na tom s melodií a rytmem lépe, jiné zase tolik ne. Kromě předposlední sloky ten závěr pěkně graduje tím, že se Ti to tam rýmuje. Mohl jsi ale klidně zůstat u toho co volného verše.Ten začátek se mi totiž líbí. Důležité aby to mělo řád a ne střídat jedno a druhé.Aspoň tak to vidím já.
 11.07.2012 12:37
Moc zajímavá myšlenka Kakuzu
Upřímně jsem si myslela že jsi to psal ty a ani jsem se nedívala...
 10.07.2012 21:11
Kakuzu: Kdysi jsem nad tím taky přemýšlela :)
 10.07.2012 19:04
 Devils_PIMP
Melodicky a ani rytmicky - tim padem je tezce poskozen obraz
 10.07.2012 13:13
valemart: tak nějak jsem na ně při psaní myslel.
 10.07.2012 12:23
vzpoměl jsem si na "men in black"..:-)
 10.07.2012 09:42
...rytmicky a melodicky mi to nějak neštimuje...obsah dobrý ;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.