|
však dnes ne ještě...
|
|
Villonská balada na slova: loutna*láska* píseň*krev*noc.
Tato forma užívá pouze tři rýmové koncovky, rýmy střídavé či obkročné, ve třech strofách o 7-12 verších a v dozpěvu neboli poslání (nejčastěji čtyř- až pětiveršového).
Refrénem balady je opakující se poslední verš jednotlivých strof a poslání. Tedy např. ababbcbC, ababbcbC, ababbcbC, acaC. (Přičemž C je opakující se refrén). Nebo abbaaccA, abbaaccA, abbaaccA, abbA. (A je refrén).
|
|
..........co cítím.............
|
|
opět jeden sladký kousek...
|
|
Má lásko! Myslím na Tebe, ale Tys příliš vzdálená, a tak si tu jen tak pro sebe veršuji a představuji si, co by mohlo být, kdybys teď byla tady!
|
|
Cítím to tak, i když nevím co na to druhá polovička...přesto jsem o tom přesvědčená.
|
|
Popustím uzdu fantazii, ač trochu pravdy v tom je snad, že i pro obdiv Tvůj rád žiji a zkouším tu své verše psát! Někdy chtěl bych mít to, co nemám, co nesmím, nemohu si brát! Patří ty verše více ženám či jedné? Kdo ví? Možná, snad...
/Pevně doufám, že už jsem to sem nedal pod jiným názvem.Ale na literu to mám až od ledna, tak snad ne.../
|
|
Život nás stále překvapuje...
|
|
Inspirováno jednou něžnou básní kdesi jinde...
|
|
(Z.)
....tak trošku imaginární.....
|
|
jedním dechem
|
|
počkám...
|
|
(všem mým spřízněným duším)
|
|
jako ve snu
|