Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

člověk už ve tři ráno neví, jestli je to snění...nebo jen pohádková realita...;)* ze které ráda utíkám...asi nějaký Popelkovský syndrom...nevím;-D asi zas blázním...blázním...

...Trocha zvědavosti, trocha stýskání...určitě znáte- dlouhé prohlídky stropu a přemýšlení nad nesmrtelností chrousta;-D aneb...nechci vidět do vzdálené budoucnosti...chci žít přítomností...PS: a mít tě v srdci;-*...(další báseň do šuplíku...) ...věnováno...

HD - prokletí a požehnání, očistec a ráj... Osvobození.

Další pokus o moderní písničku. Nenáročné rytmické verše si třeba získají i vaši přízeň...Jsou z doby, kdy mi šlo veršování jaksi samo.

Věnováno...

Strádám...

Vzpomínka na všechny trojrozměrné mahagonové dny. Pro tebe, 3D... 3.11.2006

Nu... Byla v denících, ale chtěla bych slyšet váš názor jako na báseň samotnou, vaše hodnocení...Takže...!? / aktuální ke dni 14.12.07/

Autobusová... o ránech, který teď zažívám... a... je věnovaná... protože venku nesvítí sluníčko... a já se nemůžu ani smát ani brečet...

"..láska už není moderní, zabili ji básníci. Napsali o ní už tolik, že jim všichni přestali věřit.." O. Wilde (Podivuhodná raketa)

:(