Tak takhle měla původně povídka Zamilovaný anděl vypadat.Docela dlouho se mi do této části nechtělo,ale dneska opět nemám náladu a tak píšu.Předem děkuji za komentáře.

..jako vzpomínka..

I takhle někdy život končí

To je můj příspěvek ke smutnému výročí velké války. Nenávidím války.

Bez anotace..

skoro skutečnost?

...

z obrazu , je Tvým tajemstvím ... Ty můj drahý, umělče..a pierote..

:-(

...

Šílený...Představtě si ICQ jako svět sám o sobě. Vesmír, kde místo hvězd zářej zelený kytky....

Krátky příběh šestiletého chlapce odehrávající se za druhé světové války.

Příběh dvou přátel, kteří zjistili co k sobě cítí příliš pozdě... "...Bylo pro něho strašné těžké jí neodpovídat, ale nechtěl, aby se kvůli němu trápila. Myslel, že takhle na něho zapomene snáz. Ale teď byl rád, že tu byla. Cítil se strašně a potřeboval někoho, kdo by ho podporoval..."

Napsáno jako rozloučení

V Strážovských vrchoch, na stráži, nech ma môj anjel postráži...

První se sbírky povídek spojených osamělostí aktérů vymykajících se normálu, kteří se potkávají a míjejí uprostřed nočního města, kde v dálce s otevřenou náručí stojí non-stop obchodní dům...

Žažít zklamání, dále žít jen nadějí... A potom nastane zlom - žít či nežít?.........Nevím, co víc dodat. Snad je to, že je to snad to nejsmutnější, co jsem kdy napsala....../žánrem je to tak trochu i fantasy/

Je lepší ztrácet...? Nebo nacházet?