Taková, něčím jiná báseň, napsána do malého bločku při sledování filmu, respektive reklam. Ale to jí na upřímnosti neubírá. Teda, snad ne.

Už čtyři roky jezdím vlakem tam a zpět.

sama sebou? Jako dříve?

Na začátku, u konce

ne nemá se to rýmovat, píši co a jak cítím.

Nostalgická básnička o konci života..

..teprve až se smíříme se všemi variantami problému a připustíme si i nejhorší fáze, pak se stává, že něco zabrání zkáze..

žádnou konkrétnost nehledejte, jen pocity

další cover další písničky :)

a ani neví...

žijeme opravdu, žijeme vůbec?

Myslím, že jsme udělali chybu, Náměstku. Mnoho chyb.

Doufám, že mi Nohavica odpustí ten půjčenej název, ale jinak to pojmenovat nešlo. Inspirováno nedělním skororánem :-)