oni, dva.

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

další dveře odemčeny...

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

...mezi námi široký, hluboký oceán...

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

je to pro někoho komu nevěřim ani slovo. přesto...

nejtišší jsou ty okamžiky, kdy za nás někdo dýchá

Potřebovala jsem napsat něco... Něco ukrutně sentimentálního, něco ukrutně deštivého... Něco ze mě..... Něco z vás??

...protože by to ztratilo to, čemu se říká kouzlo (dvě básničky v sobě a vše s pravdivým základem)

Věnováno...

vím, že je to trošičku....jak bych řekla, uvidíte sami, ale jde o to něco v tom vyjádřit...pokusit se...vím, jsem marný pokušitel a zkoušitel...:)

MILUJU TĚ! a to navzdy..v jakykoli podobe..ikdyz tu nejsi.. miluju te..

láska-neláska?

no, nějak se to pondělí projevit muselo... předem se omluvuju