Někdy si vzpomeň, až uvidíš západ slunce zeshora...

Trochu té romantiky :)

Vyhrabal jsem starší sešit, kde jsou básničky, které jsem psal tak před deseti lety..No,ty verše jsou dost klišé,ale pro zajímavost to sem dám-a není to humorné..ono moc srandy taky není vždycky sranda..se mi zdá:-)

tolik...

Fantazie je krásná věc! Když už mám dost nanicovaté zimy, klidně se vrátím doprostřed žhavého léta... Osvěžující déšť zahladil zemi rány, mé srdce otvírá tajemnou branku svou, a touha po rtech Tvých zas, Lásko má, mne mámí, chci opět sevřít Tě v toužící náruč mou!

http://www.youtube.com/watch?v=S30Pn_4J2yk

Inspirováno jednou něžnou básní kdesi jinde...

možná trochu delěí..proud myšlenek, vyčištění hlavy...je to pro mě jak holotropní dejchání...

A co kdybych se ti ztratila?

Mám báječnou a velice půvabnou kamarádku, takové milé sluníčko s nádhernýma očima, jejichž svádivému pohledu prostě nikdo neodolá! Kdo do nich pohlédne, ten je ztracen! Takže tahle báseň patří Tobě, kočičko!

Rád bych ti snesl modré z nebe . . .

Přišel čas, osvobodit se (mě…) snad, že to nebylo napsáno v „MY“

pokus.. nápad? ... něco ... na mě asi trochu nezvyklé ...