Polštářová stížnost

Večer ulíhaje v postel svou,
po dni očí sklápění,
doufám že sny odnesou
daleko mé trápení.

Však na polštáři leží dopis
uložený v obálce.
Na něm stojí strohý popis:
"Tomu, kdo sní o dálce"

Vzal jsem dopis se spisem
pozbyl všechnu svižnost.
A tam papír s nadpisem:
"Polštářová stížnost"

"Vždy o temných nocích
její jméno vzdycháš.
Sníš o jejích bocích
a lásku v sobě dmycháš."

"Že prý neznáš krásnější
s tak nádhernou duší.
Ale v noci temnější
jsem já kdo slzy suší."

"Tvé slzy do mě kanou.
Poslouchám tvé kletby.
A i když srdce planou
zlý osud lásku smet by."

"Já už mám dost smutku.
Nesnesu již více.
Již odhodlej se k skutku
a polib její líce."

Jen dopis smutně odložím.
Moje štěstí zmrzá.
Hlavu v polštář uložím
a kane první slza.

E