Inspirováno básní "A noc je nahá černoška" ze stejnojmenné sbírky textů Jiřího Suchého.

Vzpomínka na budoucnost snad uspíší děj ten, kdy mého přání vroucnost probudí jara sen...

Zase na mne sedl splín, /viz přemíra zdrobnělin/, a já začal vzpomínat na to. co zas měl bych rád....

Další pokus o pantun, tentokrát na zadaná slova: úvaha dívka hora portrét konec.

nás spojuje...

Ač podzimní splín duši jal, srdce si sní, miluje dál...

Verše pro kamarádku k dnešnímu Lásky svátku.

Ze všeho, co věčné jest, právě Láska je nejkratší!

Srdce na toulkách jsem ztratil, a i když hned jsem se vrátil, hledal tu a hledal tam, jenom pocit prázdna mám...

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

Autobusová... o ránech, který teď zažívám... a... je věnovaná... protože venku nesvítí sluníčko... a já se nemůžu ani smát ani brečet...

Jen pár bláznivých veršů, co mne napadly...

Myslím, že to je férová nabídka...8-o)))

Ach ty moje romantické úlety...

Původně komentář k jedné básni i zde píšící autorky, teď povýšen na dílko...Zdálo se mi být mi velkým luxusem nechat deset slok ležet ladem někde vskrytu.;o)))

člověk už ve tři ráno neví, jestli je to snění...nebo jen pohádková realita...;)* ze které ráda utíkám...asi nějaký Popelkovský syndrom...nevím;-D asi zas blázním...blázním...