koresponduje s náladou.

Osobně si myslím, že jako báseň nic moc, ale třeba se to někomu bude líbit. Hlavně chci vyjádřit lítost lidem, kteří se nikdy už domů nevrátili.

Příjemné čtení pradávného příběhu :) (Jakákoliv podobnost mezi básní a realitou jsou čistě náhodná;)

Ležím v nemocnici, dívám se jak vzlétají vrtulníky a uvažuju ...

Totálně jsem "vypadl z formy", tohle jen na mě vylítlo, poté co jsem slyšel píseň, která zaútočila na mou mysl tak brutálně.. že vzniklo tohle.

Cítím to. Jde to zpět. Má mě to. Sakra.

Po čtrnácti dnech na praxi u umírajících klientů jsem dostala ohromnou potřebu se vypsat!

Díky za všechny komentáře.

Složena někdy v březnu roku 2011

smíření

Je to už pár let a stejně to bolí......

Do toho.

Byl jsem tam, plakal jsem tam, cinkal jsem tam...

Možná poslední... pár pocitů...