člověk se snaží se smrtí srovnat různě a představování si co by kdyby je jen jedna z mnoha variant

Některé tramvaje mají jen jednu trasu a cíl

Věnováno moji nevlastní babičce, které byla diagnostikována těžká fáze rakoviny.

Co k tomu dodat?

Nevěděl jsem kam to zařadit.... neberte to ale že to má být nějaké velké dílo.... děkuji

...pro všechny..., kteří byli součástí našich životů a které jsme milovali...

Ve frontě na múmii mám kruhy pod očima, růžový rozbřesk fakt už mně nedojímá...“ Jaromír Nohavica, Mikymauz

...

koresponduje s náladou.

Osobně si myslím, že jako báseň nic moc, ale třeba se to někomu bude líbit. Hlavně chci vyjádřit lítost lidem, kteří se nikdy už domů nevrátili.

Příjemné čtení pradávného příběhu :) (Jakákoliv podobnost mezi básní a realitou jsou čistě náhodná;)