zase jedna... podvědomá...

Škola - ne náhodou jí neřeknu jinak než gulag. Takhle vás nesnášim, vy jelita (a pak že jsme elita)!! A ještě daleko víc... Děkuju za všechny krásný léta, o který jste mě připravili!

A opět je zpátky váš polooblíbený autor s dávkou svých prý extravagantních nevyžádaných projevů, tučně protkanou autoiluzionistickou pseudosugescí jasně evokující naprostý nedostatek asociací, spiklenecké šeptání o ničem, nimrání se v zárodku prokládané výkřiky o brzkém konci vesmírů. Ponurý lokální sarkazmus prošitý netrpělivou notou místy až teatrálně nesmyslné upřímnosti.

stará šuplíkovka z pandemických dob. Náhodou jsem jí našel a pobavila mě, tak ji sdílím, ale rozhodně prosím neotevírám politickou ani zdravotnickou diskuzi.

..

Bláznova pouť životem...

inspirace jedním filmem, který vyvolal nepopsatelně hluboký pocit...

doslova

změněno!! (vymazána předposlední sloka...)

ne, nevadí, že nikomu nic neřekne... a pokud jo, taky dobrý... za chvíli poslední pohled z okna na mrtvou ulici a poslední pohled na fotku, která nikdy nebyla... a co s tim, tohle neni o něm, tahle noc je plná rozporu, ale ne o něm... a víte co, ono na tom vlastně vůbec nezáleží, jestli je o něm nebo ne, jestli je bez něj nebo s nim... záleží jenom na tom, že bude stejně zoufalá, jako každá jiná, stejně mrtvá, stejně prázdná... a ráno chuť umřít a pocit, že už to tak vážně jednou bude... (a ten závěr je divnej a něčim mi nesedí... směšný... vlastní báseň mi nesedí, hm...)

výnimočne som sa pri písaní vykašlal na formu a proste hodil na sklo to čo bolo na duši... je to "dielo" typu ventilácia.

A odpadliště dětí jako zbytečnýho smetí...

Co vše může skrývat maska. E