Bláznova pouť životem...

inspirace jedním filmem, který vyvolal nepopsatelně hluboký pocit...

doslova

změněno!! (vymazána předposlední sloka...)

ne, nevadí, že nikomu nic neřekne... a pokud jo, taky dobrý... za chvíli poslední pohled z okna na mrtvou ulici a poslední pohled na fotku, která nikdy nebyla... a co s tim, tohle neni o něm, tahle noc je plná rozporu, ale ne o něm... a víte co, ono na tom vlastně vůbec nezáleží, jestli je o něm nebo ne, jestli je bez něj nebo s nim... záleží jenom na tom, že bude stejně zoufalá, jako každá jiná, stejně mrtvá, stejně prázdná... a ráno chuť umřít a pocit, že už to tak vážně jednou bude... (a ten závěr je divnej a něčim mi nesedí... směšný... vlastní báseň mi nesedí, hm...)

výnimočne som sa pri písaní vykašlal na formu a proste hodil na sklo to čo bolo na duši... je to "dielo" typu ventilácia.

A odpadliště dětí jako zbytečnýho smetí...

Co vše může skrývat maska. E

ale po dlouhé době rýmované... ;)...

Já zamýšlím se častokrát, kým jsem a kým snad byl bych rád, a zda, až čas můj pomine, si někdo vůbec vzpomene...

Originál: http://www.mvj.cz/2009/poezie/lide/jsem/ Čím více slova převracíme na jazyku, tím spíše se dostaneme do začarovaného kruhu vlastní mysli.

..co dodat, stal se z toho fenomén, tak i chápu, že někteří lidé zapomínají co je to face to face, procházky, výlety..nechci nikomu křivdit, je mu smutno z toho, jak se lidé mění a v co.. (někteří)..