Nevědomé slzy

Samovolně kanou na polštář

nekontrolovatelně plynou situací.

Pod hlavou otevřený snář,

a zmateně se okolo potácí.


Tak hluboká úzkost

až okolí je mu ho lito.

Chybí tu jen ta obyčejná lidskost

jinak je tu dost všeho.


Myšlenky přichází a odchází

jak dávné kavalerie.

Z ničeho nic ozvěna burácí

odnikud nikam a zpět.

To nic to jen alergie

a teď už běž chlapče spát.