Snad mi člověk odpustí, přijdu a zase odejdu ... v temnotu
přidáno 05.04.2010
hodnoceno 1
čteno 1711(11)
posláno 0
Mou zbrojí stalo se opovržení,
štítem, neochvějná nenávist.
Nic víc nepotřebuji k životu,
nic víc nepotřebuji ke smrti.

Ďábel, propůjčil mi pravomoci,
teď jednám z jeho vůle.
Hlídám, každou kapku deště,
každou slzu malých princezen.

Nesmím poznat slast štěstí,
za smlouvu s ďáblem se platí.
Sbohem, mí přátelé na obloze,
na věky svobodní jestřábi.

Jsem klaun, smutný ďábel, zase,
smích, nesmím na něj čekat.
Jako mrtvý sen,
nejsem zlomená, jsem ledová … umírající.

Přišla jsem a odcházím, zpět … zpátky v Temnotu.
přidáno 08.04.2010 - 10:49
Lilien
Stoprocentní!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Lady : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Neuměla žít
Předchozí dílo autora : Zastavte svět, chci vystoupit II

» narozeniny
Hardtosay [3]
» řekli o sobě
Sokolička řekla o Adrianne Nesser :
Pro mě hodně zvláštní a silná slečna... Její básničky mě vždycky něčím dostanou a proto je ráda čtu. Adrianne, jsem ráda, že jsem ti mohla trochu nakouknout do duše, buď přesně taková, jaká chceš bejt! (Protože to jsi ty...)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming