|
Snad mi člověk odpustí, přijdu a zase odejdu ... v temnotu
 05.04.2010 1 1086(11) 0 |
Mou zbrojí stalo se opovržení,
štítem, neochvějná nenávist.
Nic víc nepotřebuji k životu,
nic víc nepotřebuji ke smrti.
Ďábel, propůjčil mi pravomoci,
teď jednám z jeho vůle.
Hlídám, každou kapku deště,
každou slzu malých princezen.
Nesmím poznat slast štěstí,
za smlouvu s ďáblem se platí.
Sbohem, mí přátelé na obloze,
na věky svobodní jestřábi.
Jsem klaun, smutný ďábel, zase,
smích, nesmím na něj čekat.
Jako mrtvý sen,
nejsem zlomená, jsem ledová … umírající.
Přišla jsem a odcházím, zpět … zpátky v Temnotu.
štítem, neochvějná nenávist.
Nic víc nepotřebuji k životu,
nic víc nepotřebuji ke smrti.
Ďábel, propůjčil mi pravomoci,
teď jednám z jeho vůle.
Hlídám, každou kapku deště,
každou slzu malých princezen.
Nesmím poznat slast štěstí,
za smlouvu s ďáblem se platí.
Sbohem, mí přátelé na obloze,
na věky svobodní jestřábi.
Jsem klaun, smutný ďábel, zase,
smích, nesmím na něj čekat.
Jako mrtvý sen,
nejsem zlomená, jsem ledová … umírající.
Přišla jsem a odcházím, zpět … zpátky v Temnotu.
08.04.2010 - 10:49
Lady : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Neuměla žít
Předchozí dílo autora : Zastavte svět, chci vystoupit II
