Ráno si mě zas mozek zapne

Bonbóny pro hosty
Za pultem sekretář a vrátná
Ve firmě u zastávky Debílkov
Jízda na černo, právník, vymahač
Exekutor, novodobý inkvizitor, těžkej mač
Život je prý boj, zápas který nikdo nevyhraje
Maje za to, že zraje, vypadnul hned zkraje
Hele, už mi asi svítá
Promiň, musím tě zklamat, to je jen západ
Nemám rád záchody, co se nedají zamykat
Cizí lidi co na mě civí
Radši se koukej z okýnka
Jinak schytáš ten nejhnusnější pohled typu nezajímáš mě
Nikdo se mě neptal, jestli se chci narodit a musím žít
Nikdo se mě neptal, jestli chci pracovat, tak musím pít
Osm hodin denně pět dní v týdnu, abych měl kde bydlet a cosi k jídlu
Počmárané podchody nedosáhnou na schody
Nemohou se hýbat, jsou z „jako“betonu
Radši dám negativní impulz rozpálenému vláknu
Uvnitř plynu nezahynu, zatím jdu jen spát
Ráno si mě zas mozek zapne
Kolem půl třetí dorazí z práce z baru tmavovlasá šestadvacítka
Připitá bakalářka co skáče v kroupech padákem a leze na Mouint Blanc
Bude se chtít milovat?
Hráli jsme si na mentály
Pak jsem jí hodil do sněhu
Měl jsem v sobě slepici a čtyři piva
Samozřejmě mi to vrátila a lidi v autech se smáli
Kreténkovi ležícímu v závěji
Že mám nejhezčí prsa na světě?
Máš krásný prsa...
Že jsou nejhezčí na světě?
Já nevim...
Urazila se, pak se vrátila
I kdybych neměla nejhezčí prsa na světě, tak mi musíš říct, že nejhezčí jsou
Hm, nejhezčí měla ta patnáctiletá dredařka
Ale to se neříká, a ty tvý jsou vážně skvělý
Ostatně jako i to ostatní
Stejně mě ze sna vzbudí ruka na penisu
V tomhle tě znám