Povídka je o cestě páru na párty.
přidáno 19.01.2010
hodnoceno 4
čteno 1036(11)
posláno 0
,,Mám nápad,´´ nadhodil Petr myšlenku a zadíval se na Janu.
,,Sbal si věci a pojedeme na párty,´´ usmál se a Jana mu úsměv
opětovala.
,,A kam? Někde kde už jsme byli?´´
,,Nene, tohle vypadá na pořádnou akci konečně. Do klubu se vejde skoro 3 tisíce lidí, chápeš to?´´ mával Petr rukama a poskakoval po pokoji, jako kdyby si nacvičoval kroky na večer. Celou dobu se díval na plakát, na kterém byly informace o akci, cena lístku 250 Kč, seznam DJů a fotky z klubu. ,,To zní dobře, v kolik vyrážíme?´´ zeptala se Jana a začala Petra vášnivě líbat. ,,A nebo že bychom tam ani nejeli?,´´ narážel Petr na Janino líbání a oba se hlasitě zasmáli.
Sbalili si věci do malého batůžku a vyrazili ven na parkoviště. Bydleli v malém městečku Zápy nedaleko Prahy. Bylo to útulné místo, přesně takové aby splňovalo jejich vysněné hnízdečko lásky. Oba se moc milovali a dávali si to najevo. Jana byla temperamentní a vášnivá, Petr rozvážný a chytrý. ,,Más mapu?´´ zeptala se Jana a hledala klíčky od jejich Forda. ,,Jasně že mám, je v přední přihrádce auta, děláš jak kdybys to nevěděla,´´ odbyl jí Petr a očima jí vyčetl zbytečnou otázku. Oba nasedli do auta, Jana vyndala mapu a na papírek si psali města a vesnice, kterými dříve nebo později projedou. ,,Tak mám to,´´ zajásala Jana a opět Petra políbila. ,,Jedem kotě, dneska večer si to užijeme,´´ zařadil jedničku a vydali se po hlavní, směr Havlíčkův Brod.
Jeli asi jeden a půl hodiny, když dojeli na křižovatku, kde byla odbočka
doleva a doprava.
,,Na co čekáš?,´´zeptala se Jana a vykulila na něj oči.
,,Přemýšlím, zda jet doleva na Humpolec nebo doprava. Měla by tam být zkratka. Četl jsem o ní na internetu. Prý se tam něco děje, ale podle mě je to blbost,´´ řekl Petr a snažil se navodit v Janě strach.
,,Já se tě ptám, proč stojíš a kecáš ještě tyhle blbosti!,´´ zeptala se
trochu rozzlobeně.
,,Jen ti to říkám, mohla by to být sranda. Prý je to tam něco jako
Bermudský trojúhelník.´´
,,Tak tohle je ta největší blbost co jsem od tebe za ty 2 roky, co jsme
spolu slyšela,´´ rozesmála se a Petr se rozjel doprava.
,,Tak nám tedy nic nebrání se tudy vydat. Četl jsem, že to je, nebo byla dobrá zkratka. Dlouho tudy prý nikdo nejezdí, zavřeli to kvůli nějaký tragédii asi před 6ti lety. Umřelo tu, nebo spíše ztratilo několik lidí. Prý našli jen prázdná auta a taky jízdní kola a motorky,´´ dořekl Petr větu a Jana se na něj dívala jako samotný ďábel.
,,To se ti to dělá machra co? Děsit holku, na to jste vy chlapi experti. Na nic jiného se nezmůžete. Když už tudy jedeme, tak buď prosím ticho a pusť raději rádio, ať na to nemusím myslet.´´
,,Copak Jani, snad se nebojíš, že tu na tebe vyskočí nějaký bubák?,´´ začal se smát, až ho bolelo u srdce. Jana neodpověděla a hleděla z okna. V rádiu zatím vyhrávalo album ,,Osolený citron´´ od Petrova kamaráda Choruse a čas plynul pomalu jako nikdy. Petr četl, že touto cestou se ušetří asi 30 kilometrů, ale po půl hodině jízdy mu to přišlo jako celý den. Čas jako by se zastavil. V lese nebylo vidět ani živáčka. Co to je za místo proboha. Žádný zvíře, ani ptáci tu nelétají. Je to tu naprosto mrtvé. Jen lesy. ,,Nechceš to radši otočit?´´ zeptala se Jana a ve tváři měla ustaraný výraz. Petr se jen po očku poohlédl a bez odpovědi se pousmál. Jana si otevřela okénko, aby se nadýchala čerstvého vzduchu. Dívala se na stromy. Musejí být strašně staré. Jsou tak ohromné. Jsou tak… ,,A sakra,´´zařval Petr a ozvala se obrovská rána.
Přední sklo auta se rozsypalo na kousíčky a z pod kapoty vycházel kouř. Petr se pomalu probouzel. ,,Co se stalo sakra. Proč mě tak bolí hlava. Ááááh,´´ naříkal Petr a držel se za hlavu. Na rukou měl krev, která mu pomalu ztékala z hlavy na oblečení. Rozhlížel se, co mu vlétlo pod kola. Jelen. Obrovský jelen na něj sám od sebe jako splašený vyrazil z lesa. Nešlo to ubrzdit. Jana seděla nehybně na sedadle a nereagovala na Petrovi otázky. Ležela tak klidně. Její dlouhé blond vlasy jí přikrývaly celou tvář. Jakoby tvrdě spala. ,,Jano, vzbuď se,´´ chytl jí za ruku a odepnul si pás. Když se k ní naklonil, odkryl jí vlasy z tváře a spatřil krvavou skvrnu vzadu na jejím temeni. Asi se bouchla do hlavy. Byl to prudký náraz, nic vážného to nemůže být. ,,Jano no tak, prober se a mluv se mnou. No tak miláčku.´´ Pomalu jí začal odkrývat vlasy a cítíl něco mazlavého. ,,Asi uschlá krev,´´ zamyslil se a naklonil Janu na sebe, aby lépe viděl. Když poodkryl poslední část hlavy, nestačil se divit. Jana měla prasklou lebku. Měla díru asi 5 centimetrů velkou a plnou zaschlé krve. V první pomoci nikdy moc nevynikal, ale puls nahmatal. Ač slabý, ale pravidelný. ,,Pane bože, Jano, vzbuď se. Prosím, udělej to pro mě,´´ dořekl přání a naklonil se k ní, když v tom okamžiku otevřela oči. Petr nadskočil a odtáhnul se od ní. Měla lesklé bílé oči a šahala si do otevřené rány na hlavě. Vložila dva prsty do rány a pomalu jimi klouzala po svém mozku. Vydávalo to nesnesitelný čvachtavý zvuk. Petr se na ní díval s otevřenou pusou a z očí mu tekly první slzy. Nechápal co se děje a Jana si mezitím odepnula pás. Podávala mu svou ruku, na které měla hnis z rány na hlavě a vydávala chraplavý zvuk. ,,Miláčku co je s tebou, co se ti to stalo. Promluv na mě prosím,´´ Jana se usmála a vrhla se po Petrovi. Petr začal silně ječet. Nadskočil a otevřel oči. ,,To byl sen, no to mě poser. Ha, tak tohle byl jenom sen,´´ smál se od srdce a pak se podíval vedle sebe a zařval.
Seděla tam Jana. Odepnul si pás a natáhl se k ní. Začal zkoumat ránu na hlavě, ale žádná tam nebyla. Pomalu se začala probouzet a blábolit. ,,Co se stalo? Bolí mě strašně hlava a noha. Mám asi zlomenou nohu,´´ naříkala a otevírala oči. ,,Do cesty nám vběhnul jelen, nemohl jsem nic dělat. Asi jsme dojeli. Budeme muset pěšky. ,,Miluji tě Petře víš to?´´zeptala se ho a Petr jí odpověděl, že jí také miluje. Jana si odepnula pás a začala Petra vášnivě líbat. ,,Chci tě, hned teď a tady,´´ dořekla slovo a vrhla se Petrovi na jeho rozkrok. ,,Jak můžeš myslet právě teď na sex?´´nechápal Petr, ale hned jak mu rozepnula kalhoty tak zmlkl. Jana mu chytla jeho penis a dala se do práce. Petr seděl a hlasitě vzdychal. Přímo naříkal, dalo by se říct a Jana stále přidávala na tempu. Čím déle Jana pracovala na jeho vyvrcholení, tím více ho to začalo bolet. Ze vzdychání se stalo naříkání. ,,Co to děláš, to bolí!! Nech toho, Jano, kurva!,´´ zařval Petr a najednou ucítil šílenou bolest do slabin. ,,Co se to děje, au, to bolí proboha,´´ brečel Petr a snažil se otevřít dveře od auta, ale nešlo to. Plazilo se po něm stvoření, o kterém si myslel, že to je Jana, ale nebyla. ,,Nemá to tvář, nemá to tvář, ty jizvy,néé..´´ Díval se na stvoření, se zašitýma očima, dírou místo nosu a špičatými zuby. Z úst se mu valila krev z Petrových slabin. Petrovi se zrychloval dech a přestával cítit spodní část těla, na kterém si pochutnával neznámý tvor. ,,Umírám, má to tak skončit? Je mi teprve 22 let. Proč bože?´´ ptal se Petr a z očí mu místo slz ztékala krev. ,,Jano já tě miluji,´´ zařval Petr z posledních sil. ,,Já tebe taky.´´ ,,Kdo to řekl?´´ zeptal se Petr a pak chytil dvě pořádné facky na tvář, dokud se neprobral.
,,Jano, seš to ty?´´
,,A chceš abych to byla já?´´
,,Neodpovídej mi dalšími otázkami prosím.´´
,,Otevři oči a uvidíš,´´ dořekla Jana a Petr se na ní zadíval.
,,Máš na hlavě krev,´´ sdělil jí starostlivě a málem omdlel.
,,To ty taky, oba jsme se bouchli do hlavy, ty můj blázne.´´
,,Nevěřila bys, jaký se mi zdáli sny,´´ nevěřícně zakroutil hlavou a
oddychl si.
,,Mě se taky zdály sny. Pojď, jdeme ven se podívat na to zvíře a
musíme najít pomoc.
,,Máš mobil sebou?´´ zeptala se Jana, jelikož ten její byl bez signálu.
,,Počkej podívám se. Mám vybitou baterii,´´odpověděl Petr a
zaškrábal se na hlavě.
,,To je fakt super. Z auta nám jde kouř, takže budeme muset pěšky. Jak jsme jeli dlouho z té křižovatky?´´
,,Myslím že jsme jeli asi…..Ten čas mi tady přišel strašně dlouhý. Nějak to neodhadnu. Jsou tu pořád jen samé stromy, tak se nemám čeho chytnout, ale ujeli jsme dobrých 40 kilometrů.
,,A kolik to má být kilometrů, než bychom se dostali na konec?´´
,,Nevím přesně, ale asi tak 15 kilometrů.´´
,,To zvládneme, musíme vyjít. Začíná se stmívat,´´vystoupila z auta a zabouchla dveře. Před autem se začal tvořit silný zápach zabitého zvířete. Jelen byl totálně rozmašírovaný. Náraz auta mu urval přední nohu a hlava visela jen na kousku kůže.
Jaktože se tu netvoří hejna much. Žádný hmyz, nic. Co to je za místo. ,,Kam si nás to vzal?´´zavolala na Petra, který akorát vylézal ze dveří auta a hned začal zvracet při pohledu na zdechlinu. ,,To by ti šlo, ty hrdino,´´řekla sarkasticky Jana a zkoumala okolí. ,,Tak pojď, půjdeme po hlavní silnici. Musíme najít pomoc. Odtahovku a nechat se ošetřit.
Začalo se pomalu stmívat. Cesta ubíhala nesmírně pomalu. Petr trochu kulhal a oba měli žízeň. V lese bylo hromové ticho. Žádné zvíře v dohledu. O to zajímavější byla skutečnost, odkud se tu vzal jelen. ,,Ten jelen byl celý splašený. Jakoby před někým, nebo před něčím utíkal.,´´ ,,A to se mu stalo osudným,´´ dořekla Jana Petrovu myšlenku a pokračovali v cestě. Čím hlouběji zacházeli do lesa, tím více je pohlcovala tma a burácení větru. ,,Tohle mě dožene k šílenství brzo,´´´pronesl Petr a neustále pozoroval les, zda někoho neuvidí. ,,Mě tu něco nehraje, jdeme již dlouhou dobu a pořád nic. Tohle muselo být víc než 15 kilometrů a stále jen cesta,´´kroutil Petr hlavou a otíral si pot z čela.
Jana se na něj usmívala a vůbec ho neposlouchala. Byla myšlenkami jinde. V hlavě si představovala jejich první rande. Bylo to před dvěma lety. Jí bylo 18 a Petrovi 20. Poznali se na jednom večírku a hned první pohled mezi nimi zajiskřil. Ona měla ráda typy jako je Petr. Vysoké, štíhlé, s černými vlasy. On zase měl rád blondýny s krásnou tváří a pěknými prsy, což Jana splňovala a svými trojkami na něj hned udělala patřičný dojem. Nepatřila mezi ty holky, které šly s každým do postele hned na prvním rande, ale Petrovi podlehla. Ráno si to sice trochu vyčítala, ale Petr jí nezklamal a jejich vztah jim vydržel i přes drobné úlety až doteď. Milovala ho a on miloval jí, aspoň v to věřila.
,,Někdo nás sleduje, cítím to,´´ přerušil její vracení do minulosti a ona
zvážněla.
,,A ty někoho vidíš? Nebo proč si to myslíš?,´´zeptala se ho a začala se
také rozhlížet.
,,Mám jen takové tušení. Tohle místo je více než divné. Přijde mi mrtvé. I vzduch je tu zkažený. Čím hlouběji do lesa jdeme, tím hůře se mi dýchá,´´ a to věděla i Jana. Oběma se motala hlava z toho těžkého vzduchu, který okolo nich proudil.
,,Támhle, viděla si to?´´ vyjekl Petr a prstem mířil do lesa.
,,Co jsem měla vidět? Nikoho tam nevidím,´´ odpověděla Jana a
začala proklínat, že sem
vůbec jeli.
,,Někdo tam je. Vidím oči, jak nás pozorují za stromy.´´
,,A nevidíš sovy náhodou? A nebo máš halucinace z toho prostředí.´´
Když ušli další kus cesty, objevili na krajnici díru. Měla asi metr na
metr.
,,Co to sakra je. To je nějaký velký na noru nebo něco podobného, co
myslíš?, ´´zeptal se Petr a šel blíže.
,,Tady máš mobil, stejně nám je k ničemu bez signálu, tak si na to
posviť,´´ řekla Jana a zůstala stát na místě. Petr se předklonil k díře a svítil si mobilem, ale nic neviděl. Jana se mezitím dívala na obě strany, zda je někdo opravdu nepozoruje, ale také bez výsledku.
,,Nic tu nevidím, asi je to jenom….ááááh…áááh…pomoc, Jano!!!!,´´řval Petr a Jana viděla, že ho něco stahuje do díry. Než se stačila vzpamatovat z šoku, tak byl Petr pryč. Začala silně křičet a dala se do běhu. Běžela, brečela a naříkala, než upadla vyčerpáním na silnici a praštila se do hlavy.
Když se probudila, měla opět silnou bolest hlavy. Byla dehydratovaná, celá potlučená a v šoku. ,,Petře, kde jsi? Kde jsi proboha?,´´ naříkala Jana, ale odpovědí jí byl jen burácející vítr a chvějící se větve stromů. Tma začala být tak hustá, že nebylo vidět na více než pár kroků. Na obloze svítil měsíc a Jana se vydala po silnici dále hledat pomoc. ,,Osolený citron, osolený citron, osolený citron,´´ broukala si kousek textu z písničky, kterou poslouchala v autě, než uviděla u stromu sedět postavu. Nehýbala se.
,,Hej ty tam, kdo jsi? Co jsi zač, mluv!,´´ ale odpověď nedostala. Vydala se tedy podívat blíž, ale jen opatrnými krůčky, aby neudělala stejnou chybu jako její přítel.
,,Jano, miláčku,´´ ozvalo se náhle a Jana se zastavila. Slzy jí tekly
proudem po tvářích a ona nevěděla co říct. Jen stála a brečela.
,,Petře, to jsi ty?´´ zavolala do temného lesa na stín sedící u stromu.
,,Ano miláčku, pojď mi pomoct,´´ přilétla odpověď a Jana se rozběhla
za ním.
,,Co to bylo, co tě to vtáhlo dolů?,´´ zeptala se Jana a dívala se Petrovi na jeho tržné rány. Na pravé ruce mu chyběly tři prsty. Měl pořezané obě nohy do masa a podle bílé kůže ztratil spoustu krve. Na hlavě měl řeznou ránu, z které se po malých čůrcích valila krev.
,,Nic si nepamatuji, jen ty oči. Měl ohnivé oči. Neměl nos, jen díru místo něho a černé spálený obličej. Neměl ani vlasy a měl kurevsky dlouhý jazyk. Vypadal jak nějaký démon z filmu. Jani já chci domů. Cítím, že tu bolest nevydržím,´´zaskučel Petr a pak z posledních sil zavtipkoval: ,,Asi jsem byl jednou nohou v pekle.´´ Z úst se mu linula krev a Jana nevěděla co dělat. ,,Vůbec nevím, jak jsem se dostal ven. Strašně mě bolí hlava, jako kdyby mi někdo tahal mozek ven. Cítím jak pulsuje, jako by nevydržel ten tlak.´´ ,,To nic miláčku, to bude dobrý, uvidíš,´´ snažila se ho Jana utišit, ale sama věděla, že tohle dobrý konec mít nebude.
Petrovi začala opět silně krvácet hlava a Jana přemýšlela, čím mu hlavu obvázat. Sundala si tričko a utrhla z něj dlouhý proužek. Naklonila se k Petrovi a přitiskla mu hlavu na svoje prsa, aby mu mohla hlavu zavázat. Přitlačila mu zbytek trička na ránu a obvázala proužkem. Petr slabě zaskučel a pohladil jí na zádech, jako svoje děkuji. Jana ho objala a oba se k sobě tiskli, jak nejsilněji mohli. Cítila se konečně na chvíli v bezpečí, a proto zavřela oči.
Když je znovu otevřela, tak Petr tu nebyl. Zmizel. Byla opřená o strom a obvaz celý od krve ležel před ní na zemi. ,,Petře!! Petře!,´´ volala okolo sebe a začala se třást zimou. Byla studená noc a ona tu stála jen v podprsence. Chvíli ještě volala do prázdného lesa, poskakovala na místě, aby se trochu zahřála a pak se dala do běhu. Nic jiného jí nezbývalo. ,,Poběžím po silnici, někde přeci musí končit,´´ povídala si sama pro sebe a to ještě netušila, že má pravdu. Uběhla pár set metrů a silnice se ztratila pod jehličím, bahnem a mechem. Všude okolo byla spousta popadaných stromů, takže nebylo lehké určit další směr cesty. Žádná prošlapaná cestička, nic.
Chvíli přemýšlela a vydala se rovně podél popadaných stromů. Čím hlouběji zacházela, tím méně tu bylo vegetace. ,,Jako kdyby tu hořelo,´´ říkala si pro sebe a našlapovala po spálené zemi. Dívala se na oblohu a ptala se sama sebe, kolik je asi hodin. Cítila únavu a její nohy každým krokem naříkaly. Po každém kroku se ozývalo křupnutí popadaných větviček. Když udělala další krok, tak se zastavila a zůstala stát jako přimražená k zemi. Křupání se ozvalo nejen od jejich nohou, ale i za ní. ,,Někdo je za mnou, co teď?,´´ přemýšlela, ale hlavou se jí honily možnosti. Nevěděla, zda se jí to jen nezdálo. Byla dost unavená a z toho vzduchu měla i halucinace. Pokračovala tedy krok po kroku dopředu. Ozývalo se další ,,KŘUP´´, ,,KŘUP´´, ale nic divného za sebou neslyšela. Poté si všimla místa plného mechu a tak na něj stoupla. Pod její nohou se ozvalo zašustění ohořelého mechu a za ní křupnutí větve. Stála. Nehýbala se a pak dostala odvahu se otočit. Její srdce tlouklo takovou silou, že přehlušovalo i silný vítr. Tlouklo tak silně, jako kdyby chtělo utéct z jejího těla. Pomalu otáčela hlavou doprava a pak i celé tělo. Tma. Nic jiného než tma. ,,Asi jsem už fakt blázen,´´ nenuceně se usmála a stále se dívala do tmy. ,,Támhle je nějaké světélko,´´ podivila se a udělala pár kroků dopředu, prozkoumat co to svítí.
Každým krokem bylo světélko jasnější. ,,Haloo, je tam někdo?´´ zeptala se,jelikož se bála jít až k místu, odkud to vychází. Vzala větev a hodila jí tak silně, jak jí síly stačily. Větev dopadla na zem a z jednoho světélka se rázem rozsvítily další a další. Byly jich desítky a začaly se přibližovat. Jana pomalu nakračovala zpátky. Pak se ze tmy vyrojily postavy velké asi jako člověk. Byla cítit spálenina. ,,Ta světélka, to jsou jejich oči proboha,´´prohodila Jana a vzpomněla si na Petrova slova: Měl ohnivé oči. Stále nakračovala zpět. Ozvalo se silné zařvání podobné tomu, jaké slýchávala od slonů v televizi. Otočila se a utíkala tak rychle, jak jí nohy dovolily. Cítila za sebou silný zápach spáleného masa a zem se třásla, jako kdyby jí pronásledovala armáda temnot. Pak přišel pád. Ozvalo se zapraskání a dutá rána na zem. Jana ležela na zemi a pomalu ztrácela vědomí. Viděla, jak se k ní blíží jedno z těch spálených stvoření. Sklonilo se k ní a svým dlouhým, slizkým jazykem, olízlo Janě tvář. ,,Nechte mě být,´´vydala ze sebe poslední větu a omdlela.
Když se probrala, začalo svítat. ,,Sem vůbec živá?,´´ ptala se, jelikož se cítila celá rozlámaná. Měla ránu na hlavě, oteklé nohy a měla hlad. Rozhlížela se, ale nikdo v jejím okolí nebyl. Denní světlo jí dávalo naději na záchranu. Okolní krajina se krásně prokreslila paprsky slunce a ona měla dokonalý rozhled. Dala se proto opět k chůzi. Po pár stovkách metrů (nebo jí to aspoň přišlo) narazila na silnici. ,,Joo, to je ono!,´´ radovala se a zrychlila. Ale to ještě nevěděla, co na ní čeká pár kilometrů odsud. ,,To je naše auto! To snad není pravda!,´´ rozhněvala se a nechápala, jak mohla být tak hloupá. ,,To je divný, auto vypadá v pořádku. A ten jelen, kde je?,´´ ptala se, jako kdyby jí měl kdo odpovědět. Šla proto blíže, aby prozkoumala, co se tu vlastně stalo. Celé jí to přišlo jako jedna velká halucinace. Jako kdyby jí někdo zdrogoval.
Přiblížila se k autu a zařvala. ,,Co se to semnou děje. To není možný,´´ snažila se najít odpověď pro to, co viděla. V autě seděl Petr s připnutým pásem a vypadalo to, že tvrdě spí. To by jí mozek ještě pobral, kdyby vedle něho neseděla ona sama a neusmívala se ze spaní. Chytla se za hlavu a začala se silně potit. Hlava se jí zamotala. Nevěděla co je pravda a co je halucinace. ,,Jsem snad mrtvá, nebo umírám v autě a já jsem duch nebo…,´´ nestačila doříct myšlenku a podívala se na hlavní silnici. Viděla projíždět auta, asi půl kilometru odsud a tak se rozběhla pro pomoc. Běžela a křičela: ,,Pomooooc, Pomozte nám!!. Z očí jí létaly slzy štěstí a úlevy, že přežila celé tohle peklo, když se před ní otevřela silnice. Z díry vyšlehly několika metrové plameny a Jana se nestačila divit. Z díry se ozval silný řev a vztyčila se ruka démona. Chytla jí za nohu a strhla dovnitř. Během chvilky na ní začalo hořet oblečení. Na obličeji a holém břichu naskakovaly puchýře. Začala se upalovat zaživa. Padala do díry plné lávy a démonů. Silné lávové teplo jí trhalo za živa na kusy. Kůži měla již úplně spálenou, oči se teplem rozpustily a vytekli z lebky ven. To co z Jany zbylo, padalo posledních pár metrů, a když dopadlo do lávy, tak se ozvalo hlasité: ,,Néééé.´´
Jana zařvala a držela v sevření plakát s nápisem *PEKELNÁ PÁRTY*. ,,Miláčku, co je ti?´´ zeptal se Petr, který seděl za volantem a usmíval se. ,,Ani nevíš jak sem ráda, že jsem se probudila. Zdál se mi sen, na který nikdy nezapomenu. Byl tak reálný. Ty si umřel a mě pronásledovaly a…´´ ,,To máš z těch filmů,´´přerušil jí Petr a Jana pomalu oddychovala, aby se uklidnila. ,,Kde to jsme?´´ zeptala se a zadívala se mu do očí. ,,Před chvilkou jsme zahnuli na křižovatce doprava. Vezmeme to zkratkou,´´ dořekl Petr větu a Jana vykulila oči. ,,Nejezdi sem, o tom se mi právě zdálo,´´ prosila Petra o pochopení, když se ozvala velká rána, zapraskalo sklo a plechy na autě. Do cesty jim vběhnul jelen.

přidáno 16.07.2011 - 19:00
Me se libila, jen je pravda, ze zaver me trochu zklamal.. Ale jinak jsem nemohla odlepit oci od obrazovky a chybu, co me vazne prastila do oci jsem nasla jen jednu.. takze palec nahoru :P :)
přidáno 08.09.2010 - 19:49
Tohle bylo lepší než to ICQ. Dost neotřelý nápad, nvíc v našich končinách.
Chyby tam jsou, to je fakt, ale to se dá opravit.
Jelen pět minut po zabití nepáchne a není zdechlina.
Asi bych dal přímou řeč a samostatný řádek. Text potom nepůsobí tak monoliticky.
přidáno 19.01.2010 - 15:31
Díky za koment. Bláznivá byla protože jde z mé hlavy a já jsem taky trochu blázen. Ono je těžké něco vymyslet. Něco nového, když už toho bylo tolik napsáno, tohle mi přišel jako dobrý nápad. Jinak určitě brzo zase něco napíšu, snad se bude líbit ještě více:) Měj se a díky!
přidáno 19.01.2010 - 13:42
Bláznivá povídka. Četla se mi poměrně dobře, i když při své délce jsem už měl toho všeho bláznění poměrně po krk. Čekal jsem možná trochu silnější závěr. Povídku mi kazily časté chyby, ale dalo se to překousnout, protože jsem se soustředil hlavně na obsah. Chvílemi dost nechutné. Při té erotické scéně už to hraničilo s nevkusem. :)
Rád si přečtu tvá další díla. Hodně štěstí!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zkratka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : ICQ

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku