....já vám dám "předsudky"!!!!
přidáno 27.11.2007
hodnoceno 7
čteno 2833(80)
posláno 0
Něco takového, co jsem zažila tohoto roku, kdyby mi někdo jiný řekl dříve, asi bych neuvěřila….pomyslela bych si, že se zbláznil.
Jenže jak víme, nikdy se nic neděje jenom tak..bez příčiny…tento příběh začal už mnohem dříve.
Byla jsem několik měsíců bez blízkého člověka, tím mám na mysli přítele, partnera…a jelikož jsem vždycky tíhla k věštbám, tajemnu, numerologii, esoterice, tak jsem si dokonce sama nakoupila i nějakou literaturu. No, ať si říká, kdo chce, co chce, na TAROT jako takový, nedám dopustit. Jsou to moudra celého staletí, a dokonce bych se nebála jej srovnat s biblí, i když jsem ji vlastně nikdy nečetla. Vycházím ale intuitivně z toho, jakou hodnotu má bible pro věřící, a jak z ní čerpají a vždy tam najdou přirovnání a východisko.Tak asi stejně funguje i TAROT…..pokud ovšem chcete?!
Ale, abych se držela svého příběhu. Každý rok si před narozeninami zjišťuji jaký pro mě bude nový, nadcházející rok.V jakém asi bude tarotovém symbolu? A právě letos mi vyšel ĎÁBEL……zní to drsně, že? Co si pod tím můžeme představit? Je toho asi spousta.
Ale já se těšila. Vážně! Věci budu konečně vnímat s nadhledem a když se budou zdát tíživé a složité, nepropadnu panice, očekávala jsem určitou lehkost bytí…jupíííííííí. Konečně. Nechám dramata na jiné…A taky jsem se dozvěděla, že prý naleznu v oblasti sexuality nové, zatím neprojevené možnosti svého těla. Uvědomování si své smyslnosti. Tak to mě nadchlo. Vážně! To víte, byla jsem sama, tak jsem si nedokázala představit, jak to ten tarot vlastně míní zařídit??
V duchu jsem si malovala, že SE NĚKDO K TOMU NAMANE…co jiného by vás taky napadlo, že? Jenže kdy a kde se to stane? Doma asi těžko. A v práci?
Vzpomněla jsem si, že “štěstí“ se musí vyjít taky trochu vstříc.
Ve své práci jsme hodně mezi lidmi a dennodenně s nimi komunikuji, ráda je bavím a na určité úrovni a v daným mezích se sem tam, také jim svěřuji a oni zase mně. Tak jsem se také svěřovala.
Co svěřovala….…to zní důvěrně, že? Jestli očekáváte, že jsem tiše šeptala jen někomu ze svých oblíbených známých, tu novinu, co mě čeká letos, tak to jste na omylu!
Normálně jsem to téměř „vykřikovala“…nemyslete si, nejsem ale žádná extrovertka, ani bůhvíjak sebevědomá dominantní samice…ale milování a sex mám ráda, to přiznávám dobrovolně. Taky po tom půstu, celkem mé vyhladovělé fyzično mi stále našeptávalo…abych takříkajíc neseděla jako panenka v koutě. Zase to ale neznamená, že jsem se chtěla nějak vystavovat nebo propagovat? To by ani dost dobře nešlo dohromady s mou utajenou stydlivostí. Tak jsem to proto řešila tím, že jsem celé mé „proroctví“ dávala k dobru prostě příjemným lidem, kteří mě rádi poslouchají. Trošku jsem ho však okořenila prvky vlastního jiskrného, ale přirozeného a lidského sebehumoru. Dá se to představit? Prostě něco ve stylu povídky Šimka a Grosmanna - mladá paní se loučí na nádraží s mužem ve vojenské uniformě a posmrkuje, když v tom zahlédne pěkného mládence, vzhlédne a zasněně praví: „manžel mi odjíždí na vojnu, ha budu teď 2 roky úplně sama, opuštěná, v ulici…..domě číslo…telefon…..každý večer úplně sama od 19h…..“ Tak takhle průhledně jsem to vážně nedělala. Alespoň si teda myslím, že to bylo zaobalenější, inteligentnější a hlavně natolik vtipné, že to vlastně nikdo nepovažoval za otravné, či snad nemravné návrhy. No, vlastně si nejsem už tak jistá, jestli to někdo nepovažoval za zoufalé….ach jo? Ale stalo, se…
Co je ale důležité, byl výsledek. A ten se dostavil. A musím říct, že stál za to.







Ještě pořád mne mrazí, když si uvědomím, jak důležité bylo moje načasování. Někde jsem četla, že člověk je veden vnitřním hlasem a když umí vnímat dobře svou duši, tak ho slyší včas.
No dobrá, ať je to jak chce. Zkrátka, má žádostivost padla na úrodnou půdu.
Ano, správně „někdo se chytil“.
Muž, kterého znám 7 let, od otevření naší provozovny.
Jeho dosavadní reakce na jakékoliv mé výlevy byly vždy podobné, dělal, že mě napjatě poslouchá. Já jsem byla vždy v sedmém nebi, že mi někdo věnuje pozornost a snad se mnou i soucítí. Proto s mou náklonností, díky svému chování, prostě MUSEL počítat.
Ach Bože, jak je to jednoduché, že? Získat si ženu. No, ono to ale je jednoduché i opačně…ale o tom není můj příběh.
Pokud však nejste zvyklí na podivnosti tužeb duše a fyzické tajemnosti, snad byste ani neměli číst dál.
Já vás varovala.
Takže, pro vás, co jste zůstali, budu pokračovat ve svém příběhu dál..
Onen „hrdina“ jednou opět svým způsobem vyslechl mé radostné jásání o tom, co netradičního, nového a úžasného mě čeká v sexuálním životě. Mimochodem o tomto tématu jsme se spolu dříve nikdy nijak důvěrně nebavili.Teda, asi popravdě řečeno, já ANO, on NE.
A za pár dnů se to stalo.
Z ničeho nic, přišel ON, položil mi na pult nějaké papíry, a říkal: „Udělala bys pro mě něco?“ „Jasně, ráda,“ odpověděla jsem mu na to. Konečně si o něco řekl.
“Přečti si to prosím, a pak mi řekni, co si o tom myslíš,“ povídal, když pokládal složený papír na stůl a pak rychle odešel.
Byla jsem zvědavá, nedalo mi to, oči mi kvapem přeletěly po písmenkách. Psaní mne však trochu zarazilo, příliš jsem ho nechápala. S domněním, že jde o nějaký „divný“ erotický příběh jsem jej ale raději odložila, abych nebudila přílišnou pozornost svého okolí.
Doma jsem si zalezla do svého oblíbeného křesla a znovu se pustila do čtení toho tajemného psaní. Hodně mne překvapilo. Můj neznámý známý se mi svěřil se svým tajemstvím, o kterém jsem neměla ani tušení. Jeho erotické zaměření bylo totiž hodně nezvyklé a pro mne dosti překvapivé. Nemůžu však říct, což mne samotnou trochu i překvapovalo, že bych jej za to odsuzovala. Každému je prostě přirozené něco jiné, říkala jsem si. Přiznávám ale, že jisté předsudky mnou vnitřně lomcovaly. Ve skrytu duše jsem se ale zase těšila na záhadnost a následné vysvětlení mého „hrdiny“.
To jsem fakt ještě netušila, CO SE BUDE DÍT…
A že já, považte JÁ?! Dostanu hlavní ROLI.
S napětím, jsem očekávala JEHO příchodu.
Ano, přišel. Taky byl trochu nervózní. Překonal to však i díky mé vstřícnosti a rozpovídal se tak jako vždy bez velkých emocí. Je pravdou, že téměř nikdy jsem na něm doposud žádné pozitivní ani negativní emoce NEPOZOROVALA. „Kámen? Svěřuje se mi kámen?!“ říkala jsem si.
Avšak mou duši opájela tato výjimečnost, kterou jsem v ten okamžik CÍTILA.
Nikdo o jeho zvláštnosti doposud neví, nikomu to NIKDY neřekl. No, NEDIVÍM SE…
Povídal dlouho a když řekl, co měl na srdci, tak se na mne podíval a tiše, jen tak pro sebe, zašeptal: „Co bych za to dal, kdybych to mohl KONEČNĚ zažít“. Nečekal pak na mou odpověď, obrátil se a rychle odešel.
Dobře udělal. Nedalo se očekávat, jak to na mě zapůsobí. Za tu dobu, co se známe, mi ON vždy vyhověl a pomohl. Pokud sám věděl a uměl.V podstatě jsem mu mohla zavolat o radu či pomoc kdykoliv. V žertu jsem mu pak stokrát řekla, že i já pro něj udělám COKOLIV.
TAKŽE?! Nyní přišla ta chvíle?
„Máš možnost dámo,……ha, ha, tak co? Kecala jsi jen, nebo ….?!?!“ říkala jsem si v duchu.
Asi za hodinku MU ode MNE přišla SMS:
Těš se ubohý otroku, budeš se svíjet strachem, až Tě Tvá paní ZTRESTÁ. Opovaž se ukrývat provazy, roubík , igelitové folie a lepící pásku!! Čím víc budeš trpět, tím víc se mi to bude líbit. Na kolenou mě budeš prosit, ať s Tebou skončím.“
Jeho odpověď přišla velmi rychle:
UDĚLÁM VŠE PRO USPOKOJENÍ SVÉ KRUTÉ PANÍ. VÁŠ ODDANÝ OTROK.“

.

přidáno 06.07.2013 - 10:54
Sákra. To chce pokračování. Skvěle rozjetý příběh.
přidáno 21.04.2012 - 15:49
Upřímně, čekala jsme už druhého přečteného řádku, co se bude dít. První odstavec mne div neunudila stále jsem čekala co se bude dít. Ke konci druhého odstavce jsem začala být zklamaná, že se nic neděje a že snad přestanu číst. Sic jsem nepřestala, ale i konec mne bohužel zklamal a nevidím na tom dílu nic erotického. :-)
přidáno 10.12.2007 - 00:15
Taková Pianistka naruby.
přidáno 29.11.2007 - 20:03
holky díky za komenty....PARÁDA...na to, že to vůbec neumím, a byla jsem dost derpesivní , nemocná....atd...atd...a každý mi radil něco jiné, než jsem vůbec začala.....TOŠ SKVĚLÉ....ČTU TO RÁDA...VAŠE KOMENTY...ATˇJSOU JAKÉKOLIV.....
přidáno 27.11.2007 - 16:58
Tak nevím. Po přečtení mám z toho trochu rozpačité pocity. Rozhodně to ale není napsáno nějak špatně, ale erotická povídka to podle mě není. Na začátku na můj vkus trochu moc úvah a otazníků hlavní hrdinky a v dalším souhlasím s předcházejícím komentujícím, že to vyústění je na typ díla opravdu všední a říká si o nějaké pokračování. Doufám, že té kritiky není na Tebe moc, nemyslím to nijak ve zlém, je to jen můj pocit a názor po přečtení dílka. Hodně inspirace do další práce.
přidáno 27.11.2007 - 13:31
a to jsi fakt zažila? ;-)
přidáno 27.11.2007 - 11:48
Je to dobré, ale čekal jsem tam toho ďábla na konci a ne takové "všední vyústění". První část je psána opravdu excelentně, jen opravdu škoda toho názvu, který je možná trochu zavádějící. A taky to není typická erotická povídka, je to jen povídka o erotice, ale vzhledem k omezenému počtu kategorií se to ani nemůže brát jako výtka (ani jsem to tak nemyslel)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
ĎÁBEL : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Na čekané.....
Předchozí dílo autora : Věštkyně

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Casino-hry.sk

Kasina Slovenske.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

© 2017 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku