Kompletní druhá povídka Flákači. Vypráví o hrstce vojáků ve fiktivním konfliktu, tzv. Výroční válce probíhající na území České republiky. Pro lepší pochopení povídky, přečtěte si nejdříve povídku Rutina, kde jsou představeny postavy. V druhém příběhu je oddechový večer příslušníků Týmu 1 přerušen nepřátelským útokem. Záškodnický boj začíná.
přidáno 21.09.2009
hodnoceno 2
čteno 2562(7)
posláno 0
Kapitola první: Zhasnout!

Volno. Vojáci mají ve válce skoro pořád volno, nikdo nebojuje pořád. Tak seděli ve škole v jednom horském městečku v bývalém kabinetu biologie. Nábytek byl sice vystěhován, ale plakáty typu „schéma trávicího traktu“ anebo „ptáci střední Evropy“ stále visely po stěnách.
Kojot seděl za stolem a věnoval se svému oblíbenému způsobu zabíjení času: čištění pistolí. Před sebou měl pistole celé jednotky: Panterovu Berettu 92F, Jestřábův HK 45, Vlkodavův Kimber Raptor 1911 a svůj rozložený Walther P99. Dva devítimilimetry a dvě pětačtyřicítky. Dva stříbrné závěry a dva černé. Tak tam seděl s lahvičkou oleje, několika hadry a dvěma vytěráky a čistil. Kousek od něho seděl na židli Vlkodav s nohama na parapetu okna a se sluchátky na uších poslouchal discmana. Na druhou stranu od Vlkodava po Kojotově levé ruce ležel pod druhým oknem Jestřáb a spal. Pod hlavou měl zmuchlané laboratorní pláště z přilehlé biologické laboratoře. Panter v místnosti nebyl. Byl ve vedlejší místnosti v laboratoři a telefonoval s manželkou. Bylo pozdní odpoledne. Slunce načervenalou září svítilo do oken, takže se Vlkodav přemístil, aby mu nesvítilo do obličeje. Po asi dvaceti minutách přišel Panter do místnosti vzbudit Jestřába a podával mu telefon, že prý jeho manželka s ním chce mluvit. Jestřáb se otočil a druhý bok se slovy, že to byl špatný vtip. Panter kontroval, že je Jestřábova manželka u nich doma na návštěvě a přiložil Jestřábovi telefon k uchu. Když se Jestřáb přesvědčil, že jeho manželka skutečně je na telefonu, dost neochotně se zvedl a s telefonem odešel do laboratoře odkud přišel Panter. Kojot se usmíval a uvědomil si, jaký byl dobrý tah zakázat přítelkyni aby mu volala do práce. Vlkodav si o tom nic nemyslel, protože celou věc ani nezpozoroval.
Panter se posadil pod okno a opřel se zády o topení. Nikdo nic neříkal. Kojot zrovna složil po čištění Berettu a podával ji Panterovi, který ji nabil a odešel ke své bagáži ji uložit do holsteru. Kojot mezitím už sundal závěr z Raptora 1911 a promazával vyhazovač nábojnic. Když skládal Raptora, Jestřáb se vrátil od vedle, podal telefon Panterovi, který už zase seděl u topení, odešel ke své bagáži, vzal bedničku s náboji .308 a začal plnit prázdné zásobníky, které mu ještě zbyly. Dlouhou dobu se ozývalo jen Kojotovo šustění hadrem, jak čistil HK 45 jako poslední a cvakání a vrzání pružin zásobníků M14.
Kojot dočistil HK 45, umístil závěr zpět do rámu, vsunul pojistku a podával zbraň Jestřábovi, který ji nabil a uložil. Pak se posadil a naplnil poslední zásobník sledován ostatními.
„Pojďte někam na pivo,“ navrhl Panter poté co Jestřáb sklidil zásobníky i munici.
„A kam?“ zeptal se Kojot.
„Tady je jenom jedna hospoda,“ namítl Vlkodav, který už také sklidil discmana.
„Tak jdem“ rozhodl Kojot.
Všichni jako jeden muž se zvedli a odešli ke skříním, ve kterých měli předchozí obyvatelé místnosti mikroskopy, preparáty, kartotéky a různé archivy písemných prací apod. Začali zespoda vytahovat svršky, které už dlouho na sobě neměli. Civil. Dokonce si i začali vybírat co si na sebe mají vzít. Nakonec se sjednoceně (ale nikoli po domluvě) všichni oblékli do džínsů. Venku se stmívalo, ale bylo velmi teplo, takže Vlkodav si po krátkém rozmyšlení vzal oranžové triko a bílou košili s krátkým rukávem, Panter se po řádném uvážení rozhodl jít jen v modrém triku a svůj černo-bílý rozepínací svetr nechal uvnitř. Jestřáb si navlékl černé tričko a vzal si šedivou rozepínací fleecovou mikinu a Kojot, kterému bylo naprosto ukradené co má na sobě, si navlékl černé triko s nápisem, kterému nerozuměl a (poněvadž nic jiného nenašel) svou starou větrovku. Po krátké debatě se rozhodli, že si vezmou pistole. Kojot s Vlkodavem zvolili pouzdro podpažní, Panter s Jestřábem pouzdro opaskové. Holstery skryli pod oblečení. Vypadali zase normálně, jako čtyři chlapi co jdou večer na pivo. V 19:26 vyrazili.
Městečko bylo někde v podhůří Krušných Hor směrem ke Karlovým Varům. Ze severu a západu bylo sevřeno skalisky a z jihu ohraničeno velkým jezerem. Směrem na východ pokračovala údolím silnice. Procházeli po hlavní třídě, podél které se vinulo celé město. Minuli kostelík, radnici, zavřené kino a vykradený stánek se suvenýry. U kostelíku se zastavili. Stál majestátně uprostřed hlavního náměstí obklopený hřbitovem a řadou stromů. Silnice se kolem něho na délku rozdvojovala a za ním zase spojovala. Pokračovali dál několik set metrů až dorazili k hospodě. Už byla tma, hvězdy kvůli pouličnímu osvětlení vidět nebyly, ale bylo jasno. Měsíc byl v první čtvrti a zářil velmi jasně.
Hospoda bylo staré vesnické stavení podle štítu postavené v dvacátých letech. Zevnitř byl slyšet halas mnoha lidí, dnes se hrála kvalifikace mistrovství světa a ČR hrála s Německem. Vešli dvojitými dveřmi dovnitř. Přivítal je silně zakouřený sál se slabým osvětlením a televizí v rohu vpravo od dveří. Okolo stolů seděli hlavně místní, u několika i pár vojáků kteří Tenebrisákům ledabyle zasalutovali když vešli. Lokálem kmitala tmavovlasá servírka a tlustý výčepní. Tenebrisáci se rozhlédli. Stoly blízko k malému televizoru byly obsazeny, bylo však pár stolů v rozích jen s jedním nebo dvěma lidmi. Jeden zrzavý mužík, který seděl sám u stolu se ostentativně zvedl a sedl si k baru,když spatřil jak k němu čtveřice míří. Tenebrisáci se posadili a objednali si pivo, které jim unavená pohledná servírka přinesla ve čtyřech překvapivě dobře umytých sklenicích. Lomoz lokálu byl tak velký, že měli problém se slyšet i mezi sebou u stolu. Postupem času si k nim přisedli i dva vojíni v uniformách, kteří se původně přišli jen zeptat, jestli mají zapalovač. Vojíni byli velmi zábavní a vtipní, takže celé osazenstvo stolu se prohýbalo smíchy celé dvě hodiny co seděli společně. Po dvou hodinách vojíni odešli na večerku do kasáren, takže v přesně 21:56 Tenebrisáci u stolu osaměli, nikoli však v hospodě. Lokál byl i přesto, že zápas skončil prohrou ČR 1:3 stále plný debatujících mužů, zdali Rosický neměl ten přímý kop směrovat raději vlevo.
Stále si povídali. Panter vytáhl nějakou historku o tom, jak se jako mladý opil na rozlučáku základní školy. Když dovyprávěl a dostatečně se nasmáli, dal Kojot k dobru stejnou historku, akorát s jiným průběhem. Ostatní při upíjení sledovali lokál. Výčepní, který byl větší horizontálně než vertikálně se už jen dosti nepřítomně opíral o výčep a servírka k němu pravidelně chodila zavírat pípu, kterou opětovně zřejmě ze škodolibosti otevíral. Hosté si začali více objednávat, neboť až nyní měli jistotu, že je přijde obsloužit slečna s výstřihem a ne onen smrdutý tlusťoch, který se sotva držel na nohou a za barem si tiše prozpěvoval českou lidovku, která byla poznat jen podle slov děvče a fěrtoch, neboť další slova splynula v jedno nebo byla zmutována říhnutím. Několik očividně přespolních po servírce mlsně koukalo, poněvadž po náloži alkoholu mezi prostitutkou a servírkou neviděli rozdíl. Vojáci z posádky byli slušní a odpustili si oplzlé poznámky a byli milí. Snad proto, že s nimi v lokále seděli hodnostně vyšší důstojníci, anebo to prostě jen nebyli naprostí tupci. Místní dávali k dobru několik oplzlých poznámek na účet výstřihu obsluhující dámy a někteří po selském způsobu i děvče poplácali po zadečku. Servírka se sice tvářila nerudně ale pokaždé poslušně vypískla kdykoliv jí nějaká mozolnatá ruka sáhla na hýždi. Očividně si na to zacházení nemohla zvyknout, ale protože místní byli přeci jen hlavní zdroj obživy, nedávala nic najevo. Zvláště k jednomu stolu v rohu, který z levé strany sousedil s televizorem a z pravé s dveřmi, chodila velice nerada. Jeden z u stolu sedících křupanů s rudou pleší a'la Gorbačov její zadnici měl silně v oblibě a nevynechal příležitost, kdy ji mohl řádně stisknout v dlani. Jeho kumpáni se pištění servírky smáli až se za břicho popadali, což se dalo připsat buď jejich extrémně slabé inteligenci, nebo faktu, že zřejmě Gorbačov byl jejich vůdce a tak si museli udržet jeho přízeň. Panter k tomu stolu občas vrhl nervózní pohled, vždy když uslyšel servírčinu reakci na masáž hýždí. Ostatní ho uklidňovali, že to je normální a patří to k vesnickému životu, ale Panter očividně nebyl se situací spokojen. Dlouze se zadíval ke Gorbačovově stolu. Jednou, když si křupani objednávali další pivo, pokusil se Gorbačov servírce dokonce sáhnout pod blůzku, což už si samozřejmě dívka nenechala líbit a plácla jej přes ruku. Gorbačov se překvapivě pištivým vysokým hlasem zasmál a přitáhl ji k sobě. Kojot a dívka mimoděk vrhli pohled k výčepu. Výčepní seděl na jedné z barových stoliček, obličej měl na pultě a z koutku úst mu odkapávala slina. Spal tvrdým spánkem opilce. Gorbačov se v tu chvíli dokonce pokusil dívce vyhrnout sukni, což už dívce zavdalo dostatečnou příčinu a dala mu facku. Gorbačovovi křupani zavyli v kakofonii parodie smíchu a Gorbačov vstal a popadl dívku v pase a přitáhl ji k sobě. Panter se odsunul od stolu a Jestřáb ho chytl za zápěstí, když měl ruku ještě na stole. Panter cukl rukou a vrhl po něm naštvaný pohled. Jestřáb jeho pohled ale nezachytil, poněvadž stejně jako celý lokál sledoval dění u Gorbačovova stolu. Hospoda pomalu utichla. Gorbačov se několikrát marně pokusil dívku políbit, ale ta uhýbala, ale nemohla utéci,protože ji držel v pase. Nakonec se jí podařilo mu dát facku a odstrčit se od něho. Gorbačov se neovládl a facku jí oplatil.
Panter se zvedl ze židle a trhl rukou, aby ji osvobodil z Jestřábova sevření, ten ji ale těsně předtím pustil, jelikož dospěl ke stejnému rozhodnutí. Panter vykročil a trojice jeho spolusedících se zvedla a rozdělili se. Drželi se za Panterem,ale byli tak blízko, aby mohli dostatečně rychle zasáhnout. Panter přistoupil ke Gorbačovovi.
„Pusť jí!“ řekl ostře.
Tlusťoch otočil hlavu doprava směrem k němu, čehož číšnice okamžitě využila k vyproštění se z jeho spárů. Tlusťoch si přimhouřenýma očima prohlížel Pantera od hlavy až k patě. Vzhledem k tomu, že měl v sobě notnou dávku piva, kterou zkombinoval i s několika rumy a fernety, připadal mu Panter jako celkem slabý protivník. Pivo, které mu snad i vytékalo ze slzných žláz přidalo panterovi čtyřicet kilo, dvacet let a naprosto zakrylo Panterovo vyboulené triko na pravém boku. Gorbačovci ztuhli. Všichni věděli co se bude dít. Lidé v lokále ani nedýchali. Gorbačov něco naprosto nesrozumitelného zahuhňal. Panter jen zvedl obočí. Gorbačovova reakce byla čitelná jako neonový nápis na kasinu. Těžkopádně se rozmáchl levačkou a snažil se Pantera udeřit levým hákem. Panter, který věděl jak Gorbačov udeří ještě dříve než on sám to věděl, udělal krok vpřed, pravačkou jednoduše vykryl naprosto neohrožující úder a s levou rukou v kapse udeřil Gorbačova do levého oka. Tlusťoch zavrávoral a padl naznak a ošklivě se udeřil do hlavy o stůl. Jeho kumpáni bleskově vyskočili od stolu, ale moment překvapení hrál pro obránce bezpráví. Šedovlasého chlapíka, který seděl zády ke dveřím, Kojot udeřil zprava do obličeje až chlapík ztratil balanc. Velmi rychle se ale otřepal a zaútočil na Kojota svou sice slabší levou rukou, ale bohužel pro něho bližší k nepříteli. Kojot mu ruku zachytil, přitáhl si jej k sobě, chytl jej vpředu za košili, podrazil mu nohy, nadzvedl jej a pustil ho na záda na zem. Šedovlasý padl na záda a vyrazil si dech. Kojot ho na zemi surově nakopl do pravého boku a pohrozil mu ať se nezvedá. Chlapík zvedl trup ze země a chtěl Kojota chytit za nohu. Kojot mu z výšky surově dupl pravou nohou na hrudník, přirazil jej k zemi a podruhé mu vyrazil dech. Zůstal stát a podíval se po svých spolubojovnících. Vlkodav zaútočil na chlapíka sedícího naproti Šedovlasému. Byl to divný kolozubý muž s mastnými vlasy. Vlkodav mu nedal šanci na útok, zkroutil mu pravou rukou pravačku za záda, levou rukou jej chytl za zátylek a silným úderem mu hlavu přirazil na desku stolu. Kolozubému vytryskla z nosu krev a silně zaúpěl. Vlkodav mu přidržel hlavu na stole. Poslední muž v mikině špinavé od malty sedící původně naproti Gorbačovovi by musel obejít roh stolu, aby mohl zaútočit na Vlkodava, který držel jeho kamaráda, nevšiml si ale Jestřába. Jestřáb se k němu přiblížil zprava. Ještě než Špinavý dosáhl na Vlkodava, strčil do něj Jestřáb ze strany, pak ho chytl za límec a agresivní hlavičkou mu zlomil nos. Špinavý zaskučel a zaklonil se přitisknuvše si ruce na obličej. Jestřáb ho v tu chvíli udeřil do prsou plochou dlaně a Špinavý padl na zem přímo pod stojan s televizorem. Celý lokál je sledoval. Čtyři neznámé chlápky, kteří se rozhodli bránit ženu před chlípnými křupany. Panter a Jestřáb, jejichž oponenti se svíjeli na zemi se rozhlédli. Nikdo nevypadal, že by snad chtěl křupany bránit. Panter pro jistotu ještě Gorbačova ležícího pod stolem nakopl a pohrozil mu, že mu zlomí ten jeho zasranej rypák jestli se jenom pohne. Jestřáb následujíc Kojotova příkladu stoupl botou na hruď Špinavému a vmetl mu do tváře několik nadávek, které ohodnotili vedle sedící muži hlasitým „Ty vole“. Za Kojotem, tedy napravo od dveří se odsunulo několik židlí. Zvedli se tři chlápci v montérkách. Čtveřice vojáků se na ně otočila. Chlápci byli obtloustlí a odulí. Ve tváři se jim zračila hloupost. Ten, který se tvářil nejhloupěji promluvil jako jejich vůdce.
„Vypadněte!“ houkl na vojáky hrubým hlasem poznamenaným alkoholem.
„Ještě jsme nedopili,“ namítl Vlkodav a muže, kterému celou dobu držel hlavu na stole, hodil pod stůl.
„Taky dopíjet nic vůbec nebudete. Naše starý kámoše nám v naší hospodě mlátit nebude nikdo mlátit,“ zruinoval větu vůdce, který se snažil tvářit drsně a připomínal mrtvou krávu s kocovinou.
„Jsem zvědav jak nám v tom chcete zabránit,“ zašklebil s na něj Jestřáb a vykročil zpátky ke svému stolu.
Jeden z mužů v montérkách mu zastoupil cestu. Jestřáb se zastavil. Podíval se mu zblízka do očí.
„Opravdu se chceš prát? To co jsem udělal tamhle tomu, udělám s radostí znovu,“ kývl hlavou směrem k muži, kterému zlomil nos a který teď seděl opřený zády o stěnu a snažil se špinavým kapesníkem zastavit krvácení.
Muž, který se Jestřábovi postavil se usmál strašidelným děravým úsměvem a sáhl do kapsy. Vytáhl vyhazovací nůž od Vietnamců s maskáčovým jílcem. Pojistka vrzla a nůž se krátkým obloukem otevřel. Ostatní vojáci přestali dávat pozor na ony válející se trosky a přiblížili se k druhým dvěma osobám v montérkách.
„Mýlil jsem se v tobě. Jsi skutečně takový pitomec, na jakého vypadáš...“ prohlásil Jestřáb a zašklebil se.
„Vyříznu ti svoje jméno do ksichtu, ty svině!“ zavrčel muž s nožem a postavil se do jakéhosi bojového postoje. Jestřáb zůstal jen tak stát, ale byl připravený a ve střehu.
Dva kumpáni ozbrojeného muže dvojici sledovali. Vojáci naopak sledovali je, protože věděli, že jakmile Jestřáb zaútočí, budou muset neutralizovat i ty zbylé dva. Jestřáb vyčkával. Nevěděl, do jaké míry je muž opilý a jak moc je rozhodnut mu ublížit a hlavně jak dobře s nožem zachází.
„A jak se jmenuješ, když má tvoje jméno zdobit můj obličej?“ zeptal se jej s mírnou ironií v hlase Jestřáb.
Muž namísto odpovědi zaútočil, čehož chtěl Jestřáb dosáhnout. Jestřáb už byl unavený a naštvaný, chtěl si v klidu dopít pivo a odejít. Muž zaútočil širokým rozmachem z zprava na Jestřábovo břicho. Jestřáb jen ustoupil. Muž zaútočil podruhé opačným seknutím. V tu chvíli Jestřáb kontroval. Svou levačkou mu pravou ruku s nožem chytl v zápěstí. Zuřil. Ruku vší silou zmáčkl a muž bolestí upustil nůž. Pak jeho zápěstí chytl i druhou rukou, otočil jím a zkroutil mu tím ruku na záda. Pustil pravačku a seshora mu sevřenou pěstí vší silou praštil do lokte. Ozvalo se charakteristické křupnutí, jak loketní kloub praskl na několika místech najednou. Muž strašlivě zařval. Jestřáb mu ještě podrazil nohy a hodil ho na zem. Běsnil, ale ovládl se. Otočil se ke zbylým mužům.
„Ještě někdo by snad chtěl...“ začal větu, ale nedokončil. Zvenku se ozvala dávka ze samopalu. Vojáci zpozorněli. Nic dalšího se neozvalo. Byla to naprosto bez jakýchkoliv pochyb dávka ze samopalu.
„Všichni zůstanou sedět!“ houkl na dezorientované lidi Vlkodav.
„Zhasnout!“ zařval Panter.
Místnost potemněla. Kojot, který stál hned u dveří z nich vykoukl. Pět metrů před ním prošli dvě postavy. Hned po nich prošla větší skupina. V duchu zaklel. Vrátil se dovnitř. Uvnitř byla tma, ale bylo přeci jen trochu vidět. Zahlédl Pantera dívajícího se z okna a Vlkodava s Jestřábem jen tak stojící v místnosti. Všichni čekali co řekne.
„Rusové jsou tady,“ řekl Kojot.

Lidé začali panikařit. Ozvaly se vyděšené hlasy ze všech stran a lidé začali vstávat ze židlí.
„Všichni zůstanou sedět!“ zopakoval Vlkodav. Jestřáb viděl jak se pohnul a ozvalo se cvaknutí pojistky.
„Všichni si lehněte na zem!“ zakřičel Panter.
„Kdo jste, že si myslíte, že nám můžete rozkazovat?“ ozval se podrážděný hlas zezadu.
„Ve vlastním zájmu si lehněte,“ houkl do lokálu Kojot, „chceme, aby se nikomu nic nestalo.“
Lidé si začali lehat na zem.
„Kde je číšnice?“ zeptal se Vlkodav.
„Tady jsem,“ zvedla se u pravého okna ženská silueta.
„Pojďte sem,“ vyzval ji Panter.
Překračujíce ležící lidi dostala se dívka až k Panterovi, kterému ozařoval měsíční svit tvář. Třásla se. Panter ji objal a uklidnil.
„Je tu nějaký zadní východ?“ zeptal se jí potichu Panter.
„Cože, vy se chcete zdejchnout? A nás tu necháte?“ zeptal se vyděšeně někdo ležící poblíž.
Lidé začali protestovat.
„Ticho!“ zvýšil znovu hlas Vlkodav, „když zůstanem tady, nebudem našim nic platní. Vám stačí, když zůstanete ležet a nebudete vycházet ven.“
„Rusové na civilisty střílet nebudou!“ zakřičel někdo od dveří a vstal.
„Je tma, hlupáku. Ve tmě neuvidí, jestli jste civilista nebo voják. Zastřelí vás stejně!“ oponoval mu podrážděně Vlkodav.
Lidé mu uvěřili. Ti kteří povzbuzeni oponujícím občanem povstali si zase lehli nebo sedli na podlahu.
„Držte se u země a nevycházejte ven. Budete informováni, až bude venku bezpečno.“ řekl Vlkodav do davu.
Panter zopakoval otázku směrem k servírce. Ta potvrdila, že zadní východ mají. Trochu se lekla, když ostatní tři vojáci vytáhli pistole a cvakly pojistky. Proklestili si cestu přes celý lokál až za barový pult. Dle zvuků linoucích se od výčepu hostinský prospal celou rvačku a pravděpodobně zaspí i bitvu. Došli ke dveřím. Servírka jim dveře odemkla a čtveřice vojáků vyšla ven.
Přivítal je noční chlad a blízká hladina jezera. Podle Kojotových hodinek bylo 22:23. Skryli se do stínu kůlny na dříví. Chvíli debatovali a pak jim došlo v jakém jsou průšvihu.
„Cože? My musíme za Rusy?“ zašeptal nevěřícně Panter.
„Přesně tak. Rusové táhnou k táboru, ale my jsme přesně mezi táborem a naší školou. Jsme za nimi a musíme před ně.“
Jestřáb zaklel, Vlkodav ho ještě doplnil.
„Rozdělíme se. Ty s Panterem překročíte hlavní silnici a půjdete z levé strany za barákama. Já s Jestřábem půjdeme tady po břehu jezera. Zabíjet jen v nejnutnějších případech. Nestřílet. Musíme se dostat do tábora. Pantere, máš za úkol někomu sebrat vysílačku a ohlásit se velitelství, ať nás nesejmou jak se přiblížíme. Naše frekvence bude osmička. Jestli ji mají Rusové, máme pětku, s Jestřábem si seženeme rádio. Všechno jasný?“ řekl Kojot a sundal si větrovku aby nešustil.
Vojáci kývli. Jestřáb s Kojotem se vydali po břehu jezera směrem na západ k základně. Bylo již celkem dobře slyšet ozvěny ruského útoku. Kojot šel první. Držel se při zdi domků. Domky neměly žádné zahrádky, protože stály tak blízko jezera, že by se na ně vešel stejně jen asi jeden záhon. Těsně u břehu jezera vedla cesta tvořená pouze kolejnicemi kol aut. Mezi cestou a domy byly tak tři metry. Přesto i na těch třech metrech dokázali lidé vytvořit obdivuhodná díla z kytek, která kvůli nedostatku světla nebyla vidět a nebyla ani ušetřena. Jestřábovy a Kojotovy kanady nemilosrdně ničily všechny růže, chryzantémy, narcisky, tulipány a další různé okrasné květiny, které se stejně od sebe nedaly rozeznat v té tmě. Cesta byla dlouhá. Po prvních dvou stech metrech, které víceméně uběhli začali být více opatrní. Tábor byl už na dohled, výstřely se už neozývaly z dálky, ale byly slyšet nepříjemně blízko. Na břehu jezera nikoho nepotkali.

*****

Panter s Vlkodavem se vydali otočili na druhou stranu od druhé dvojice a obešli hospodu z východní strany. Rozhlíželi se přes ulici. Rusové zřejmě nikoho ve vesnici nenechali. Zaútočili malou jednotkou, nečekali tak velký odpor. Skrčení přeběhli přes ulici. Ulice byla jen klasická dvouproudovka, ale chodníky byly hrozně široké. Na co můžou mít sakra tak velký chodníky? Pomyslel si Panter, když přeskakoval plot do něčí zahrady. A co psi? Došlo mu, že pokud se budou plížit po zahradách, může na ně vyskočit nějaký vzteklý vlčák. To je opravdu poslední, co by potřebovali. To asi Kojota nenapadlo. Řekl si, že pokud tu nějací psi byli, tak už je Rusové určitě postříleli, aby na ně neútočili. Slabá útěcha, ale lepší než žádná. Sdělil obavy Vlkodavovi. Ten jen pokrčil rameny a podíval se do zahrad. Žádná z nich neměla zadní plot. Všechny končily skálou, žádná neměla místo mezi plotem a skálou, kde by se dalo projít. Vlkodav znovu pokrčil rameny a mávnul na Pantera. Vydali se na západ.

*****

Po chvíli chůze, přibližně sto metrů od zdi tábora narazili na první Rusy. Byli čtyři. Dva klečeli u zdi domu a pálili na věž za opevněním, dva leželi a zřejmě se snažili plížit kupředu na výhodnější pozice. Kojot zatahal Jestřába za rukáv.
„Mám klečící,“ šeptl mu do ucha.
Jestřáb ho poplácal po rameni, že rozuměl a posunul se trochu doprava, kde se břeh svažoval k cestě, vytáhl znovu zbraň a zalehl.
„Až vystřelí,“ šeptl poslední rozkaz Kojot.
Jestřáb zaklekl, aby měl lepší výhled na ležící vojáky, Kojot naopak zalehl. Tráva byla mokrá od rosy, což civilnímu šatstvu zrovna neprospělo. Chvíli čekali. Pak se první voják u rohu domu vyklonil a vypálil dávku. Současně s jeho výstřelem zazněl Kojotův. Střelcův spolubojovník mu dopadl na záda. Po Kojotově výstřelu zazněl Jestřábův. Podle zvuku zasáhl ležícího střelce přesně do okraje helmy, takže se střela sklonila dolů a prošla vojákovi krkem. Jestřáb do něho vpálil ještě jednu ránu, kdyby se mu náhodou podařilo zavolat medika. S druhým Jestřábovým vyšly další dva Kojotovy, které vypálil rychle za sebou, aby měl jistotu, že zasáhne střelce i přes muže, který padl mrtev na záda střelce před ním. První střelec sebou cukl a chraplavě zasténal poté, co mu Kojotova kulka protla hrdlo. Druhá se neškodně odrazila od přilby do nebes. Kojotovy výstřely byly hned následovány Jestřábovými, které přišpendlily k zemi posledního vojáka. Oba se skrčení rozběhli ke svým cílům. Kojot vytrhl z mrtvých rukou druhého vojáka kalašnikov a bajonetem pod hlavní dodělal vojáka s protnutým hrdlem. Jestřábovi vojáci neměli z nějakého důvodu bajonety na hlavních, Jestřáb jeden musel zpod nich vylovit. Než to udělal, voják, který dosud dýchal stejně zemřel. Vypadalo to, že se po nich ani nebudou spolubojovníci shánět. Nebyli jako Američani kteří vždy a všude brali těla svých mrtvých a raněných. Rusové ne.

*****

Přiblížili se k bojové linii. Panter zjistil, že má v kapse mobil, tak ho vypnul, kdyby náhodou manželka zatoužila mu zavolat. Vlkodav mobil neměl, protože mu ho na jednom cvičení přejel transportér. Linie byla blízko a oni museli získat rádio. Byli blok od prostranství, které dělilo tábor od městečka. Panter gestem ukázal Vlkodavovi, aby ho kryl a vyrazil vpřed přitisknut zády k zadní zdi domu. Vlkodav se přemístil ke skále, aby měl lepší střelecký úhel a postupoval pár metrů za Panterem. Oči přivykly tmě, tak viděl Pantera dosti zřetelně. Tritiová mířidla Vlkodavova Raptora a Panterovy 92F svítily ve tmě. Nejméně desetkrát vykopl Panter hlávku salátu ze záhonu a Vlkodav také neustále vrážel do plotů. Z jejich strany za domy žádní Rusové nebyli. Panter vztyčil pěst a zastavil se. Vlkodav zaklekl a namířil Raptora před Pantera. Panter opatrně vykoukl. Otočil se. Ukázal na Vlkodava rozevřenou dlaň a poté sekl rovnou dlaní směrem ke zbrani. Je jich pět, pomyslel si Vlkodav. Sledoval dál. Panter se ještě jednou podíval za roh. Ukázal prsty do V a pak si přiložil dva sevřené prsty na rameno. Dva důstojníci, překládal si sám pro sebe Vlkodav. Nemají šanci je vyřídit, aniž by si toho někdo všiml, je jich moc. Panter se znovu mírně vyklonil za roh. Na půl vteřiny ztuhl a pak se vrhl pozadu do záhonu. Vlkodav, na kterého svítilo trochu světlo z ulice sebou hodil na zem a odkutálel se do temnoty. Zpoza rohu se vynořil ruský voják rozepínající si kalhoty. Panter ležící na zemi si také rozepnul pásek. Vlkodav namířil na vojáka,který začal močit na stěnu domu. Panter si co nejrychleji a nejneslyšněji sundal pásek z kalhot. Zvedl se. Odplazil se od stěny a plížil se k vojákovi zezadu. Voják si začal zapínat kalhoty a sklonil hlavu. Panter se musel v půli cesty zastavit, protože takto na něj nemohl zaútočit. Voják si upravil výstroj a zvedl hlavu. Panter zareagoval okamžitě. Dlouhým obloukem přehodil svůj opasek přes vojákovu helmu až mu přistál na krku. Voják ztuhl a instinktivně se chytl rukama za hrdlo. Panter zkřížil ruce za jeho krkem a táhl jak nejvíc mohl. Voják chtěl zavolat na svoje druhy, ale už bylo pozdě. Panter se přikrčil, aby vojákovo tělo nepadlo s žuchnutím na zem. Voják se ještě několik vteřin cukal a pak ztuhl a nakonec povolil. Jeho tělo padlo na Pantera a ten jej položil vedle sebe a odtáhl o kus dál za kompost. Prošacoval jej. Vzal mu nůž, baterku a rádio. Nic dalšího, co by mohl použít u sebe voják pravděpodobně neměl. Vlkodav jej celou dobu po očku sledoval, ale nepohnul se z místa. Panter zvedl vysílačku, skryl se za kompost, posadil se a naladil osmičku. Několikrát stiskl tlačítko pro mluvení, aby upoutal pozornost. Poslouchal.

*****

„Slyším,“ šeptl do ruské vysílačky Kojot.
„Další rozkazy?“ zeptal se Panter.

Kapitola druhá: Na dobírku

„Nepodařilo se nám spojit s velitelstvím, stáhněte se někam, kde nebudete na ráně. Já se mezitím spojím se štábem.“ šeptal do vysílačky Kojot.
„Rozumím. Konec,“ řekl do vysílačky Panter a gestikulací naznačil Vlkodavovi, že se stahují. Vlkodav kývl, zvedl se a přikrčen pomalu ustupoval zpět. Panter naposledy prohledal mrtvolu a po chvíli rozhodování mu sebral pušku. Plížili se zpět stejnou cestou jako přišli. V Druhém bloku od místa, odkud právě odešli nalezli dům, ve kterém byl relativní klid. O něco to snižovalo šanci, že se v něm Rusové ubytovali. Dveře do zahrady byly sice zamčené, ale nijak bytelné. Panter zasunul čepel ruského nože mezi zárubeň a dveře a silným trhnutím utrhl zámek. Dveře se s mírným zaskřípáním pootevřely a ze zámku vypadl klíč a zazvonil na dlaždičkách. Oba vojáci polohlasně zakleli. Chvilku počkali. Střelba utichla, Rusové se zřejmě o kus stáhli a rozhodli se základnu obléhat. To může trvat několik dní. Nu což. Nikdo nežije věčně. Panter rychle otevřel dveře, aby skřípaly co možná nejméně a s Vlkodavem v patách. Malý kumbálek, kterým se chodilo ven byl lepší, než většina pastí. Nebýt šátkem cloněné baterky, okamžitě by srazili všelijaké motyky a lopatky, všemožné květináče a spoustu věcí, které ani nevěděli že se ještě používají. Prošli kumbálem. Ocitli se pod schody ve vstupní hale vedoucí do ulice. Obývák nalevo, kuchyně napravo, schodiště na patro přímo za nimi. Vešli do obýváku. Obývák byl temný, ale přeci jen mírně osvětlený měsíčním světlem linoucí se v tenkých paprscích skrz zatažené záclony. Na pohovce někdo spal.

*****

Ve štábu bylo živo. Střelba sice slyšet byla, ale nebyla o moc hlasitější, než kdyby do střechy bubnoval déšť. Generál Peprný křičel na své podřízené rozkazy tak hlasitě, že jeho osobní asistent se rozhodl zůstat ve vedlejší místnosti na telefonu. Generál Krejčí seděl za stolem a popíjel kávu. Bez cukru, mléka, sušenky, chleba s máslem a minerálky. Seděl a přemýšlel jak se z téhle situace dostat. Plukovník Fořt střídavě přecházel mezi štábní místností a střechou budovy, odkud dalekohledem kontroloval, jestli vojáci bojují a netřesou se někde strachy v příkopu. Až na pár ustrašených poddůstojníků, tří vojínů štěkajících příslušné rozkazy do vysílaček a všech výše jmenovaných důstojníků byl štáb prázdný. Štáb samotný byla místnost velká asi jako hřiště na basketbal s několika židlemi po obvodu a velkým stolem, kde měl celý štáb zasedat. Vzhledem k tomu, že kromě důstojníků přítomných v místnosti byli na základně už jen dva podplukovníci Lomoz a Buráň, kteří byli na vlastní žádost na hradbách a s neskrývaným potěšením stříleli Rusy, obří stůl určený k zasedání byl k ničemu a jen překážel, neboť Vojín Karas fungující jako rychlá spojka mezi štábem a bojujícími vojáky do něho pokaždé narazil, když vbíhal dovnitř. Generál Krejčí dopil kávu a uvažoval zda by si měl udělat další, když na něho ze dveří ustrašeně houkl osobní asistent Generála Peprného četař Kalíšek, že ho volají k rádiu. Generál se postavil a upravil si uniformu. Vykročil za Kalíškem. Dvakrát doleva na chodbě a vešli do místnosti s vojáky, kteří obsluhovali radiostanice. Kalíšek ukázal do zadního rohu, kde na ně vzhlížel zrzavý pihovatý voják. Vojín zasalutoval a Generál mu pokynul pohov.
„Pane, mám na spojení někoho kdo s vámi chce mluvit,“ řekl voják a rozkašlal se.
„Nemůžete být konkrétnější, vojíne?“ zamračil se Generál.
„Nemohu pane, jejich signál je velmi špatný, jediné co jsem vyrozuměl bylo, že chtějí mluvit s vámi,“ prohlásil vojín a znovu se rozkašlal.
„Dobrá, převezmu to. Vy si jděte udělat horký čaj a optejte se v přízemí na bonbóny proti kašli,“ řekl Generál a kývl směrem ke dveřím.
„Rozumím, pane. Provedu,“ řekl překvapeně vojín, který byl očividně pod velením generála Peprného a nečekal od velícího takovou slušnost a ohleduplnost a s burácivým kašlem odešel z místnosti. Generál Krejčí se posadil za radiostanici. Podíval se na displej. Všechno fungovalo v pořádku. Vzal ze stolu sluchátka a nasadil si je na svou již téměř holou hlavu. Ohnul drát mikrofonu aby mu směřoval k ústům a procvakal tlačítko spojení a promluvil.
„Tady Krejčí, ozvěte se.“
Ticho.
Na rozdíl od nervózních vojáků ještě pár vteřin počkal.
„Generále? Tady Tenebrisáci, jak jsme na tom?“ ozval se z vysílačky hlas, který Generál kvůli zkreslení nepoznal.
„S kým z týmu konkrétně mluvím?“ otázal se Generál.
„Tady je Kojot, pane,“ ozvalo se.
„Dobrý večer, Kojote,“ pozdravil ho Generál.
„Dobrý večer pane, jak se máte? Jak se držíme?“ zeptal se Kojot.
„Docela to jde, držíme celý perimetr. Hradby nebyly překročeny zatím nikde, útok prozatím ustal. Kde jste vy?“ shrnul situaci Generál.
„Jsme ve dvojicích na obou stranách města, na severu je Panter s Vlkodavem, na jihu já a Jestřáb. Máme na sobě civil a máme jen pistole. Chceme vědět jestli máte nějaký plán, nebo jestli máme zkusit začít likvidovat Rusáky.“
„Plán nemám, ale zní to jako kdybyste vy jeden měl, kapitáne.“
„Plán bych měl, ale nevím jestli je použitelný, neznám poměr sil ani situaci na bojišti.“
„Co je to za plán?“
„Kdyby se vám podařilo poslat ven jeden tým, který by nám donesl nějaké vybavení, mohli bychom se s nimi pokusit začít Rusy likvidovat zatímco se schovávají.“ vysvětlil Kojot.
„Zajímavý plán. Uvidím co mohu dělat. Zatím nic nedělejte, zůstaňte v úkrytech. Uvidím, co dokážu zařídit,“ odpověděl brigádní generál Roman Krejčí, velitel speciálních jednotek AČR a položil sluchátka.
„Díky pane, rozumím,“ odvětil Kojot nepřítomnému generálovi.

*****

Obývací pokoj byl částečně zatemněn, ale jisté obrysy vidět byly. U stěny naproti od okna byla situována televize a před ní křeslo a dvě pohovky. Nábytek vypadal moderně, ale klidně mohl být i starožitný, neboť nábytek se za tmy posuzuje těžko. Jedna pohovka stála zády ke vchodu do místnosti, druhá byla natočena doleva směrem k televizi a okno měla za zády. Na pohovce zády ke vchodu spaly dvě osoby. Spaly v sedě a měly hlavy nakloněny k sobě. Panter pohlédl na Vlkodava. Ten se díval na to samé. Panter se šeptem zeptal, jestli by je měli vzbudit. Vlkodav pokrčil rameny a oba chvíli mlčeli. Vlkodav si uvědomil, že vlastně neví, jak dlouho tu budou čekat na rozkazy a pošeptal to Panterovi. Ten chvíli přemýšlel co tedy dělat. Nakonec se rozhodl je probudit. Jen nevěděl jak, aby je co nejméně polekal. Nakonec dostal nápad. Po obvodu místnosti bylo rozmístěno několik svíček a dvě drobné lampičky. Sdělil Vlkodavovi, aby začal pomalu rozsvěcet svíčky a lampy, třeba se dvojice časem vzbudí. Vlkodav kývl a vydal se doleva směrem ke stěně s televizí. Pod jednou ze svící našel sirky. Zapálil svíčku a sirky dal Panterovi. Pomalu zapalovali svíčky po obvodu místnosti. Nakonec bylo všech pět po obvodu rozsvíceno a zbývala jen jedna. Na stolku před televizí, který byl z dvou stran obklopen pohovkami, z jedné televizí a z poslední křeslem. Oba vykročili ke stolku a všimli si něčeho čeho si předtím nevšimli. Spáči nebyli dva, ale tři. Mezi dvěma velkými spalo malé dítě, které oba dva rodiče drželi, jako by jej chránili. Vojáci se na sebe koukli. Panter se posadil na pohovku čelem k televizi a otočil se nalevo, aby viděl na spící trojici. Vlkodav obešel stolek a posadil se do křesla. Podívali se na trojici. Nalevo seděl muž tak kolem třicítky, tedy o něco starší než oba vojáci. Na pohled byl celkem vysoký a štíhlý. Svou levou rukou se dotýkal dcerky, asi šestileté s dlouhými světlými vlasy v puntíkované noční košili. Z druhé strany dívenky seděla matka. Ve světle svící vypadala starší, než její manžel ale zdání mohlo klamat. Měla silně rozcuchané mikádo z pozice v jaké seděla a byla mírně silnější postavy. Panter rozžehl sirku a zapálil svíci. Mihotavé světlo trochu více osvítilo spící trojici. Škrtnutí a světlo probudily malou dívenku.
„Dobré ráno,“ řekli téměř současně Panter s Vlkodavem.

*****

Kůlna, ve které se Jestřáb s Kojotem schovali byla plná haraburdí a nářadí. Bylo v ní tolik věcí, že oni dva by se nevešli vedle sebe vleže na zem. Jestřáb chvíli protestoval, že by mohli najít jinou kůlnu, ale nakonec se rozhodl neprotestovat a nevylézat ven a nechat se zastřelit. Neúspěšně se pokusil odsunout vidle někam kde ho nebudou tolik tlačit do zad, ale potmě to nesvedl, povzdechl si a jen tiše seděl. Kojot začal řezat nalezeným nožem do kusu dřeva, který našel a po hmatu jej vyhodnotil jako topůrko sekyry. Na Jestřábovi občas přistála nějaká pilina, což mu skutečně na náladě nepřidalo. Kromě Jestřábovo „Nuda“ a následného Kojotova zamručení za celou dobu nepromluvili. Jednak neměli náladu, jednak nevěděli jestli čistě náhodou na druhé straně stěny nesedí nepřítel.
„Máš tam někde druhej nůž?“ řekl polohlasně Jestřáb směrem, odkud létaly piliny. Uslyšel jak se Kojot pohnul a po chvilce hledání nahmatal nůž, který mu Kojot podával.
Pomstychtivě se natočil směrem ke Kojotovi a začal ořezávat násadu krumpáče který vedle sebe nahmátl směrem ke Kojotovi. Tak tam seděli mlčky asi půl hodiny a házeli po sobě piliny. Kojot už přepižlal celé topůrko, tak sáhl po něčem dalším. Čas plynul. Kojotovy hodinky ukazovaly 02:17.

*****

Generál Krejčí odkráčel z místnosti poradit se se svým podřízeným, jestli je Kojotův plán použitelný. K tomu byly přeci mimo jiné speciální jednotky vytvořeny. K záškodnickému boji. Sabotážím a eliminaci. K úkolům, kde jsou sami uprostřed nepřátelského území. A to hodlal svým vojákům umožnit. Většina chlapů ze speciálních jednotek teď dřepěla na hradbách a občas vystrčila hlavu jestli náhodou se nějaký Rus nevydal na procházku. Nic pro speciály. Taková otrava, trčet někde v zákopu. Generál dokráčel zpět do štábu, kde poklepal na rameno jednomu z radistů právě ve spojení s jednotkami a nechal si zavolat svého přímého podřízeného. Voják kvapně odpověděl a okamžitě začal něco huhlat do vysílačky. Generál si udělal kávu v automatu na chodbě a počkal u něho na svého podřízeného. Ten přiběhl udýchaný po několika minutách. Sundal přilbu z hlavy, odložil samopal a zasalutoval. Generál mu pokynul pohov a voják zvedl zbraň ze země. Generál mu pokynul za sebe. Vešli do nepoužívané místnosti vedle štábu. Generál se posadil. Jeho podřízený se posadil naproti němu ke stolu. Generál se mu podíval do očí. Major Duda byl archetyp vojáka speciálních sil. Ani vysoký ani malý, šlachovitý, ale nikoli svalnatý, chytrý, ale ne hloubavý. Proto to taky takhle mladý dotáhl na majora. Jeho přímý podřízený, člověk skrz kterého proudily informace jedním a rozkazy druhým směrem. Bystrý profesionál. Spolubojovníci mu říkali Sup. Proč už nikdo nevěděl. Ti, kteří přezdívku vymysleli odešli z armády a ti, kteří zůstali a věděli to to zapomněli. Mezi voják kolovaly různé teorie o vzniku přezdívky. Někdo tvrdil, že je to kvůli tomu, že tak vypadal, přestože major Duda neměl nijak výrazně dlouhý krk ani holou hlavu, někteří říkali, že je to proto, že vždy krouží ve vrtulníku nad místem, kde se bojuje, přestože major Duda, pokud šel do akce, chodil vždy do boje, někteří říkali, že je to proto, že vždy když jsou někde mrtvoly, je první u nich. Jeho spolubojovníci vždy na tuto teorii reagovali podrážděně a odmítali se o tom dále bavit, což vojáky mimo speciální jednotky spíše utvrzovalo v této teorii.

„Našel se Tým 1,“ začal Generál klidně a Sup mírně znejistěl.
„Mrtví?“ zeptal se.
„Nikoli. Jsou ve vesnici. Neozbrojení a ukrytí. Nový plán je pomoci jim v eliminaci cílů. Chceme napáchat co nejvíce škod, abychom mohli ráno zaútočit,“ vysvětlil Generál. Sup přikývl.
„Rozkazy?“
„Chci Týmy 2 a 3 do 20 minut ozbrojené a připravené vyrazit. Budou muset opustit základnu zadem a obejít jezero, aby se dostali do vesnice z východu, jinak se do vesnice nedostaneme. Chci, aby každý tým s sebou vzal výstroj pro dva členy Týmu 1. Tým 1 je rozdělen napůl. Na severní straně je Panter s Vlkodavem, na jižní straně vesnice jsou Kojot s Jestřábem. Za 20 minut chci nastoupené oba týmy venku na buzeráku. Vemte jim nějaké samopaly a odstřelovačku. Jasné?“
„Ano, pane. S radostí,“ usmál se Sup a odešel. Generál uznal za vhodné o tom zpravit Tenebrisáky, a proto přešel do radiové místnosti. Došel k tomu samému zrzavému vojákovi jako posledně a ten ho pustil na svoje místo.
„Tady generál Krejčí. Kojote, slyšíte mě?“
„Ano pane, slyším vás,“ ozval se trochu překvapeně Kojot, kterého hlas z vysílačky vylekal.
„Plán se uskutečňuje. Během dvaceti minut vám vyrazí Týmy 2 a 3 pod velením Supa na pomoc, přinesou vám výstroj. Sup vám vydá další rozkazy ohledně úkolů. Chceme, abyste připravili půdu pro náš ranní protiúder.“
„Rozumím, pane,“ odpověděl s úlevou v hlase Kojot.
„Natrhněte jim prdel i za mě. Krejčí konec.“
„Rozumím. Kojot konec.“

*****

Dívenka si protřela oči a podívala se na sedící pány. Nevěděla kdo jsou a ani nevěděla jak zareagovat jak byla rozespalá. Několik vteřin seděla a koukala na ně velkýma oči nerozeznatelné barvy. Panter s Vlkodavem se ani nepohnuli. Po osmi sekundách zřejmě dívence došlo že je asi něco v nepořádku. Maminku, která nad ní byla nakloněna, zatahala za rukáv. Vlkodav s Panterem se opřeli, aby nevypadali jako když jsou připraveni zaútočit a snažili se tvářit relaxovaně. Žena se vzbudila a překvapením vyjekla, čímž vzbudila manžela, který se probral tak rychle, že vypadala jako by vůbec nespal.
„Kdo do prdele jste? Jak jste se sem dostali? Co chcete?“ vyjekl muž a postavil se.
„Klid, nic od vás nechceme. Jsme vojáci,“ snažil se ho Panter uklidnit.
„Tak co tu děláte?“
„Schováváme se tu. Čekáme na rozkazy. Zaspali jste útok?“otázal se Panter.
„Ne, nezaspali. A proč jste tady? Proč nebojujete?“
„Nemáme čím. Nemáme zbraně,“ vysvětlil Vlkodav.
„Armáda už nedává vojákům zbraně, když jdou do boje?“
„My tu vlastně nemáme být...“ začal Panter, ale Vlkodav jej přerušil.
„Celé vám to vykládat nebudeme. Jediné oč vás chceme poprosit, je abyste nás tu nějakou dobu nechali. Jakmile dostaneme rozkazy, půjdeme pryč,“ vysvětlil Vlkodav.
„Já tomu moc nerozumím...“ ozvala se žena.
„Ani nemusíte. Prostě jsme vojáci a jsme tady, abychom bojovali proti Ivanům. Potřebujeme na chvíli ukrýt, to je celé,“ ukončil debatu Vlkodav.
Rodina se rozhodla se už dále nevyptávat, ale ani jeden z manželů ani na chvíli nespustili z vojáků oči. Dívenka se přitiskla k matce a poulila oči na oba vojáky. Panter se na ni usmál, ale když zachytil pohled jejího otce, raději se zahleděl před sebe na prázdnou obrazovku televize. Žena se na chvíli otočila na manžel který propaloval vojáky pohledem a chvíli na něm strnula pohledem. Po chvíli dospěla k názoru, že se nic nedá dělat.
„Nedali byste si něco k pití?“ zeptala se z ničeho nic po dlouhé chvíli ticha.
Oba vojáci na ni překvapeně pohlédli. Její manžel na ni pohlédl s výrazem typu „ruplo ti v bedně?“ a světlo svíčky jeho zarputilému obličeji ještě přidalo na výraznosti. Ona se na něho zadívala pevným pohledem.
„No, neměli byste Colu?“ osmělil se první Vlkodav, „Potřebujeme nějaký kofein, abychom neusnuli.“
„Jo, to je pravda,“ přisvědčil Panter.
Paní se nervózně usmála, vrhla poslední pohled na manžela a odešla do kuchyně. Vojáci osaměli s dívenkou, která si je zvědavě prohlížela a s jejím tatínkem, který si je naštvaně prohlížel. Pán domu se rozhodně nemohl smířit s dvěma podnájemníky. Po chvíli se paní vrátila s dvěma sklenicemi Coca-Coly. Oba vojáci hezky poděkovali a upili ze svých sklenic. Cola byla osvěžující. Vlkodav položil sklenici na stolek a vstal. Otec dívenky sebou trhl až se dívenka, která k němu byla schoulená, polekala. Namísto mužem očekávaného útoku na jeho osobu se Vlkodav jen zvedl a poodešel k oknu a poodhrnul záclony.
„Je klid,“ poznamenal.
„To je dobře,“ ozvala se matka.
„A špatně zároveň. Nevíme co se děje, nevíme co chystají,“ odpověděl Vlkodav, „ale já bych byl znepokojen víc tím, že nevíme, co chystáme my.“
„Taky se mi ten klid nelíbí. Asi zalezli do různých baráků, stejně jako my. Máme štěstí, že sem se žádní nenacpali, což je skoro zázrak,“ odpověděl Panter když dopil svou Colu.
Dalších pět minut nikdo nic neřekl. Matka se posadila zpátky na gauč, dívenka usnula přitulena k otci a otec se trochu uklidnil poté, co slyšel že místo českých mohl mít v domě ruské vojáky. Matka se začala polohlasně bavit s Panterem, zatímco Vlkodav se stále koukal z okna.

*****

Tento den nebyl z těch zábavných. Sezení na hradbách, občasné vykukování a vyprázdnění zásobníku na nepřítele, jehož jen tušil nebylo nic pro Rysa. Nudil se tak příšerně, že už podruhé rozebral zapůjčený Sa 58 a zas jej složil. Vojáci všude okolo kecali a kouřili ostošest. On neměl náladu na vykecávání ani chuť na cigaretu. Vlastně cigaretu neměl už docela dlouho. Ale neměl chuť. Nudil se. Sledoval dění okolo sebe. Vojáci většinou kouřili, nebo mluvili. Tři vojáci z recese dokonce namalovali dole u hradeb na asfalt panáka a skákali panáka. Dva vojáci házeli bajonetem na stojící paletu s obdivuhodnou zručností na to, že byla dost tma. Vlastně byla úplná tma. Jen rozsvítili některá světla, aby se vojáci nezabili, když chodili po hradbách. Nuda byl ubíjející. Ozvala se vysílačka. Rys zadoufal že snad nějaké rozkazy pro speciální jednotky, ale z vysílačky se jen ozvalo že na vojína Klisnu čeká dole nějaký hřebeček, což bylo odměněno hlasitým smíchem všude okolo a několika nadávkami z vysílačky vyřčenými pravděpodobně vojínem Klisnou. I Rys se zasmál, ale 5 vteřin zábavy proti několika hodinám nudy byla opravdu slabá kompenzace. Pak zapraskala vysílačka podruhé. Rys čekal buď další narážku na vojína Klisnu, nebo na někoho jiného, ale byl překvapen.
„Tady je Sup. Tým 2 a 3 ať se okamžitě přesune před budovu zbrojnice. Opakuji: Tým 2 a 3 ať se okamžitě přesune před budovu zbrojnice. Konec.“
Rys si oddechl. Konečně se něco začne dít. Zvedl se a sešplhal z hradeb po žebříku a mírným poklusem aby rozhýbal ztuhlé tělo vyrazil ke zbrojnici. U zbrojnice už čekal Sup a většina Týmu 3. Z Rysovy jednotky ještě nikdo nedorazil. Pak za sebou zaslechl kroky. Dorazili tři další členové Týmu 3 a zbylá pětka Týmu 2. Dva šestičlenné týmy. Všichni se seskupili kolem Supa.
„Takže, chlapi, jde se do akce. Ve vesnici máme kluky z Týmu 1. Zůstali tam a nemůžou se dostat sem a byl by problém se dostat do školy. Jsou totálně bez výstroje. Plán je takový, že tam za nimi půjdeme, dáme jim něco na sebe a pak začneme potichu likvidovat Ivany. Připravíme spolu s Týmem 1 půdu pro ranní ofenzivu. Čili máte od teď deset minut na to, abyste se plně vybavili. Vemte všechno, co se může hodit na partyzánskou válku. Noční vidění, munici, trhavin, no vždyť víte. Každý tým vezme vybavení pro dva z Týmu 1. Tým 2 pro Pantera s Vlkodavem a Tým 3 pro Jestřába s Kojotem. Kojotovi vemte trhavinu, Jestřábovi odstřelovačku a Panterovi s Vlkodavem hodně munice. Všichni si vezměte MP5SD6ky na tichou práci a pro kluky taky. Všechno jasné?“ udělal Sup pomlku, „Za 10 minut ve zbrojnici a přineste mapu, vysvětlím vám plán.“
Konečně akce, pomyslel si Rys. To to trvalo.

Doběhl do místnosti, kde měli dočasně svoje věci. Ta místnost byla odporná, ale aspoň tak příšerně nesmrděla jako třída 8.B ve škole, kde sídlily speciální jednotky. Navlékl na sebe svou vestu. Odepnul kapsy se zásobníky do své G3, kterou si nemohl vzít. Trochu ho to mrzelo, ale co mohl dělat. Rozkaz je rozkaz. Vlasy si stáhl gumičkou. Jen on a Tygr z Týmu 3 měli dlouhé vlasy. Kvůli tomu byl rád, že se dal ke speciálním jednotkám. Měli sice obtížnější úkoly ve kterých šlo dost o kejhák, ale zas měli spoustu úlev. Rysovi dokonce dovolili mít dlouhé vlasy. Vždycky toužil mít dlouhé vlasy, ale v řadových jednotkách o tom nikdo nechtěli ani slyšet. Ve válečném stavu měli ještě více úlev. Občas jim povolili jít do hospody, ale opravdu jen občas aby si řadoví pěšáci nestěžovali. Zkontroloval kapsy vesty, jestli má všechno své osobní vybavení. Přezul si boty a převlékl do černého. Strhl z uniformy všechna označení. Upevnil na opasek stehenní pistolové pouzdro. Našrouboval na svou 1911ku tlumič a doplnil všechny tři zásobníky. Vybavení, které bylo jeho měl všechno. Čas jít do zbrojnice.
Do zbrojnice dorazil jako první. Alespoň si ještě mohl vybrat. Vzal si noční vidění, vysílačku a MP5SD6 s tlumičem a kolimátorem. Vzal si balíček trhaviny. Nabral si zásobníky do samopalu. Nabral si oslepující granáty. Nakonec trochu ode všeho ubral, protože si připadal jako tank. Na chvíli se posadil. Vzpomněl si na Tým 1 a znovu vstal. Našel velký batoh a začal jej plnit. Vzpomínal co Panter používá. Na to přijde časem. Hodil do tašky prázdno vestu, samopal a pár zásobníků a ještě pár přihodil. Oslepující granáty, nůž a dokonce našel i strunu. Vzal krabičku 9mm nábojů do Panterovy Beretty. Sebral kuklu a přístroje nočního vidění pro Pantera a sám si tak vzal kuklu, neboť na ni zapomněl. Chtěl vzít Panterovi tlumič na pistoli, ale nemohl si vzpomenout jaký tlumič by na Berettu šel, protože silně pochyboval že bu tu nějaký na Berettu našel. Stejně s ostatními zbraněmi. Budou se muset obejít jenom s utlumenými samopaly. Našel pár dýmovnic se slzným plynem, tak je Panterovi taky přibalil. Pro Pantera už by to mělo být vše. Dorazil zbytek jednotky. Doplnili munici a Chřestýš se ho zeptal komu balí. Rys řekl že Panterovi. Chřestýš se zeptal co má tedy všechno vzít Vlkodavovi. Rys pokrčil rameny a řekl mu ať vezme prostě hodně nábojů. Chřestýš když viděl že Rys je dneska ještě méně sdílný než obvykle se už dál nevyptával a prostě naházel do batohu hodně zásobníků do MP5 a několik krabic .45 nábojů. Časem se dotrousil i Tým 3 a začali balit Kojotovi a Jestřábovi. Poslední dorazil Sup, který si dokonce už i stihl načernit obličej. Koukl do všech čtyř batohů. Z Kojotova batohu vyházel asi pět balíčků trhaviny se slovy že osm mu musí stačit, z Jestřábova vytáhl MP5, že ji Jestřáb nebude potřebovat, a z Vlkodavova asi půl tuny ostrých granátů. Z Panterova nevytáhl nic, byl celkem spokojen. Rys k tomu nepoznamenal nic. Sup rozprostřel mapu na zemi a oba týmy se kolem něho shromáždili.
„Takže chlapi, čeká nás pěkná procházka. Předem se do vesnice nedostaneme, takže budeme muset obejít celé jezero,“ obkroužil Sup prstem jezero na mapě kruhem od severu na jih, západ, sever a východ, „a dostat se do vesnice z východu. Všichni zůstanou tadyhle na začátku vesnice. Čtyřka, co ponese vybavení klukům se s nima spojí a oni vás navedou na svou pozici. Jakmile se ozbrojí, začne improvizace. Naším cílem je způsobit Ivanům co nejvíce škod a co nejvíce je demoralizovat. Nejlépe se vyhnout otevřenému střetu, pěkně všechno potichu. Cíl máme, jak se k němu dostaneme je už naše věc. Všechno jasný? Dotazy?“
„Co potom?“ otázal se Chřestýš.
„Potom zůstaneme ve vesnici a podpoříme ranní ofenzivu. Ještě někdo?“ zeptal se Sup.
Nikdo se nepřihlásil.
„Fajn. Poslední poznámka: počítáme s tím, že tady v téhle osadě na druhé straně jezera od nás budou určitě Ivani sledovat, jestli se nesnažíme udělat zrovna ten obchvat, který se teď snažíme udělat. Náš první úkol bude vyčistit to tam protože nepočítám s tím, že by si nás nevšimli. Snad je zvládneme postřílet dřív, než dají vědět ostatním. To by bylo všechno.“
Dav lidí souhlasně zamručel.
„Dobře. Máte ještě dvě minuty než sem přijde generál Krejčí. Namalujte si ksichty a všechno nabijte a zkontrolujte. Hned jak nám Generál dá požehnání, vyrážíme.“
Vojáci se seskupili do dvojic a začali s navzájem malovat obličeje maskovacími barvami. Rys si znovu rozpustil a stáhl vlasy do ohonu a nechal se od Čivavy namalovat. Když ho Čivava domaloval, namaloval on jeho. Zrovna když dokončoval maskování na bradě, dorazil Generál. Dlouhým pohledem přejel přes všech třináct lidí, které právě poslal na nebezpečnou misi. Nebyl příliš šťastný z toho, že Sup jde taky. Byl to cenný voják a Generál o něho nechtěl přijít ale věděl, že Sup vždycky chce jít s mužstvem. Mohl mu to samozřejmě dát rozkazem, ale na to si jej příliš vážil. Nechtěl mu to zkazit. Věděl že kluci se do akce těší. Byla to jejich práce a život na základně je příliš nebavil. Bohužel potvrzovali rčení, že kdo se jednou napije krve, pořád chce víc. A u speciálů to platilo dvojnásob. Ale co se on tím má zabývat? Dělají svou práci? Dělají. Urovnal si brýle na nose.
„Vojáci,“ začal a všichni se k němu otočili. Nikdo se nepostavil do pozoru, nikdo nezasalutoval. Ozvalo se pár pozdravů, ale to bylo tak všechno. Generál to však nevyžadoval.
„Plán znáte, takže vám ho nebudu zbytečně opakovat. Naši kluci, vaši kamarádi, potřebují pomoc a vy jste ta pomoc. Mluvil jsem s generálem Peprným a on už plánuje ranní ofenzivu. Přesně v 5 hodin, tedy za hodinu a čtyřicet jedna minut provedeme útok na znovuzískání vesnice. Váš úkol je jasný. Co nejvíce oslabit protivníka. Do vesnice zřejmě dorazily i tanky. Ty si nechte až nakonec. Jinak všechno při starém. Kdyby to náhodou někoho zajímalo, operace nese název „Dobírka“. Hodně zdaru a vraťte se všichni.“
Ozvalo se několik „díky, pane“ a vojáci se zvedli k odchodu. Rys popadl batoh a nechal si ho od Čivavy připnout na záda. Další tři vojáci udělali totéž. Vyšli ven za Generálem. Otočili se vlevo a obešli zbrojnici. Došli ke dveřím v opevnění vedoucím přesně na západ. Otevřeli a vyšli do temnoty.

Kapitola třetí: Z temnoty

Čas plynul pomalu jako voda ucpanou hrází. Paní jim přinesla celou láhev Coca-Coly, aby si nemuseli pořád chodit do kuchyně dolévat. Pak usnula schoulena na gauči vedle dcerky. Pán domu, který se začal chovat dokonce i přátelsky, jim nabídl, jestli si nechtějí pustit televizi. V televizi v těchto velmi pozdních hodinách nic nedávali. Na dvou programech dávali reprízy nějakých starých soutěží, na jednom erotický film a na posledním dokument o tuleních který byl tak nudný že by se jej snad nikdo neodvážil pustit v hlavním vysílacím čase. Tuleně zavrhli. Erotický film kvůli přítomnosti manželky a dcery raději také. Nakonec zakotvili u soutěže. Bylo poznat že soutěž měla již opravdu hodně dílů, poněvadž otázky kladené moderátorem již neměly daleko k otázce typu: „Kolik obyvatel má k dnešnímu dni celá Evropa?“. Sám Vlkodav velice často nevěděl, neboť otázky byly tak specifického zaměření, že člověk, aby je mohl zodpovědět, musel by kvůli nim studovat další vysokou školu. Na to samozřejmě nebyl čas a tak se nudili dál. Pán domu se stále opakovaně rozhodoval jestli má navrhnout, že by se podívali na nějaký film, ale nemohl se rozhodnout zda to vojákům nabídnout. Stále trochu doufal v to, že usnou, nebo odejdou. Přál si to, ale bál se obojího. Neusnul by stejně. Už bylo tak pozdě, že už bylo vlastně brzo.
„Pantere, jseš tam?“ zachroptěla z ničeho nic vysílačka.
„Jsem tu, poslouchám,“ odpověděl Panter a Vlkodav zbystřil.
„Máme plán,“ ozval se Kojot z vysílačky a vysvětlil mu plán akce.
„Rozumím. Co máme dělat teď?“ zeptal se Panter.
„Čekat. Kluci se vám ozvou až se dostanou blízko k vesnici, musíte jim říct kde jste. Zbytek se dozvíte od nich, půjdete čistit s nima.“
„Jasný.“
„Dobře. Kojot konec.“

*****

Dvojice průzkumníků zapadla za zvednutý břeh jezera a dívala se dalekohledy na malou osadu na jižním břehu jezera. Osada byla možná trochu nadhodnocený název, neboť sestávala z dvou budov a stodoly, a jeden z domů byl blahé paměti už dvacet let prázdný a scházeli se v něm jen vesničtí kluci, když šli plánovat akce nebo potřebovali se slečnou klidnější místo. V druhém domě, ke kterému připadala stodola bydlel starý sedlák, o kterém nikdo nevěděl čím se v současnosti živí. Když začala válka, rozšířily se zvěsti že prodává Ivanům výzbroj ze skladů AČR. Ale nikdo nic takového nepotvrdil. Starý Šebesta žil sám. To by mělo zjednodušit rozhodování o útoku až se přiblíží. Pokud jim termovize ukáže více osob, je velká pravděpodobnost že jeho návštěva bude asi z Ruska. Ale na tuhle dálku by asi termovizí moc nepoznali. Jezero nebylo velké, ale stále je dělilo od osady asi půl kilometru vzdušnou čarou. Zatím se dívali jen dalekohledy s nočním vidění.
„Vidíš něco?“
„Hovno,“ odpověděl druhý.
Průzkumník Liška nahlásil do vysílačky, že nevidí nic. Dostal rozkaz se ještě přiblížit. Poklepal svému spolubojovníkovi na rameno. Sova se na něj otočil a kývl na souhlas. Oba dva se skulili ze svahu a v mírném rozestupu se plazili podél břehu jezera. Po chvíli, když se dostali na úroveň řídké vegetace se odvážili postupovat skrčení. Po sto metrech se zastavili. Oba vytáhli dalekohledy.
„Vidím pohyb,“ ozval se Liška.
„Kde?“
„Napravo od domu. Mezi domem a břehem.“
„Vidím. Nahlas to,“ řekl Sova.
Liška položil dalekohled a sáhl pro vysílačku, zatímco Sova si opřel odstřelovačku o horizont břehu, odklopil chrániče puškohledu a zapnul režim nočního vidění.
„Supe, hlásím pohyb na břehu,“ oznámil Liška.
Z vysílačky se ozval strohý rozkaz: „Prověřte to.“
Liška opět zvedl dalekohled. Sova se pohodlně uvelebil na břehu.
„Co vidíš?“ zeptal se Sova, který v puškohledu neměl takový rozhled.
„Vidím dvě...ne, tři postavy. Ale nedokážu říct jestli jsou to Ivani. Počkej! Tamhleten má na hlavě helmu. Co to tam dělají?“
„Skoro jako kdyby líčili pasti.“
„Máš pravdu, něco tam natahují na zemi. Nahlásím to,“ řekl Liška, opřel si ruku o břeh jezera, podepřel s ní zespodu dalekohled a druhou sáhl po vysílačce.
„Supe, vidím tři objekty, na hlavách mají helmy a vypadá to jako kdyby tam líčili pasti, nebo tak.“
„Rozumím. Postupujte dál, sejdeme se s vámi u skalní průrvy. Pak provedeme útok. Jděte podél břehu a hlaste změny chování nepřátel. Sup konec.“
Vysílačka ztichla.
„Půjdeme?“ zeptal se Sova.
Liška se místo odpovědi zvedl a skrčený pokračoval podél jezera. Sova si hodil pušku na záda a sledoval protější břeh klasickým triedrem. Po chvíli se zvedl a vyrazil za Liškou.

Ke skalní průrvě dorazila dvojice průzkumníků o dost později než ostatní. Předali Supovi informace ohledně toho co viděli, Sup se chvíli škrábal na bradě, pak se poškrábal na zadku a zavelel přesun k Šebestovu statku.
Týmy se rozdělily na dvě sekce a každá se přibližovala ke statku zvlášť. Tým 2 se plížil přímo po břehu jezera a Tým 3 se přesunoval podél skalní stěny a obcházel statek z jihu. Vysílačky vypnuté, NVG nasazené na očích, plížilo se třináct bojovníků ke statku.

Rusů na statku bylo nakonec jenom pět. Všechny vyřídili ti, kteří se plížili podél břehu. Ostatní co šli z jižní strany si ani neškrtli. Jenom Sekáč, řidič Týmu 3 se cestou skrz stodolu propadl podlahou, čímž odkryl jak tajnou Šebestovu palírnu, tak svou vlastní holenní kost. Sekáč dostal dlahu, proklel všechno na co si vzpomněl a neopomněl při tom využít svou veškerou zásobu vulgárních výrazů z nichž několik si na místě vymyslel, noha mu byla zavázána a Sup s ním poslal Fenka zpět na základnu.

Sup se netrpělivě koukl na hodinky. Bylo 04:17. Postupovali zatraceně pomalu. Když se podíval doleva, tak už byly vidět náznaky světla za skalním masivem. Bude svítat. A mají přesně 43 minut než gen. Peprný zahájí útok. Moc času na likvidaci neměli. Ale už byli skoro u cíle...
Přesně v 04:21 dorazili k motelu „U Prdelaté labutě“, jemuž šéfovala obtloustlá paní správcová řečená Kolbaba. Byla ten typ člověka který když se směje, tak si přejete aby radši plakal. Kakofonie zvuků jejího smíchu se často nesla daleko. Sup zastavil a poručil vojákům aby zkontaktovali obě poloviny Týmu 1 aby je navedli na svoje pozice. Panter se ozval hned a navedl je k sobě do domku č.p. 27. Chvíli trvalo, než vzbudili Kojota s Jestřábem. Ti jim řekli, že jsou v kůlně. Jestřáb se šel podívat ven, kde vlastně jsou. Když se vrátil, nahlásil Kojotovi č.p. 32. Rys a Chřestýš dostali rozkaz jít za Panterem a Vlkodavem. Tygr s Čivavou měli najít č.p. 32. Ostatní už měli začít s likvidací cílů. Bylo 04:21.

*****

Bylo brzo a pozdě zároveň. Tma už to nijak nepřeháněla, takže postupujícím vojákům se už do očí začaly opírat první paprsky slunce odražené od zemské atmosféry. Rys s Chřestýšem byli sehraná dvojka. Postupovali tiše a nedbali na to, zda mrkev v záhoncích padne za oběť obraně vlasti. Byli zrovna u domku č.p. 25 když zaslechli křik. Oba se zastavili. Křik vycházel z patra domku. Podívali se na sebe. Čekali. Křik se ozval znovu. Spíše než křik to byl vřískot. Vřískot dívky. A pak dva zvýšené silné mužské hlasy. Podívali se na sebe a Rys přikývl. Došli k zadním dveřím. Dívka se mezitím znovu rozvřískala a byla opět umlčena. Rys se sklonil k zámku. Chvíli jej zkoumal a pak poodstoupil. Chřestýš pochopil. Přistoupil ke dveřím ze strany kliky. Rys se vzepjal a vší silou kopl těžkou botou těsně pod zámek. Dveře zapraskaly a kus dveří vedle zámku se ulomil. Vnitřní klika dopadla na koberec. Ve chvíli kdy se dveře otevřely Chřestýš s napřaženou zbraní vběhl dovnitř. Vešel do dlouhé tmavé chodby. Aniž by zpomalil, levou rukou si nasadil NVG na oči a pokračoval dál. Rys udělal totéž a šel hned za ním. Přišel obývací pokoj. Chřestýš vešel a šel vlevo, Rys vpravo. Čisto. Po pravé straně byly dveře, Rys šel tedy první. Šli přikrčení zkoumající každý roh. Kuchyně. Rys vpravo, Chřestýš vlevo. Čisto. Rys měl blíž dveře a tak šel první. Chřestýš hned za ním. V tom se Rys zastavil a vztyčil levou ruku ohnutou v lokti a sevřenou v pěst. Chřestýš pochopil a zastavil se. Nic však neslyšel. Otočil se dozadu, aby zkontroloval zad někdo není za ním. Ve chvíli kdy se otočil zpět prošel kuchyňskými dveřmi voják s cigaretou v ústech. Připravený Rys prosti nepřipravenému Rusákovi. Jediné co Rus stihl bylo vyvalit oči. Ani nestihl sáhnout po zbrani. Byl vysoký, měl alespoň 195 centimetrů a podle siluety si dosti odložil. Neměl vestu, přilbu a samopal měl na zádech. V puse měl cigaretu a v pravé ruce zapalovač. Rys stiskl spoušť. Německý utlumený automat vypálil tři rány v těsném sledu. Rys musel mírně trhnout hlavní vzhůru aby obra zabil. První kulka se zastavila o hrudní plát balistické vesty na jejím horním konci. Druhá prošla hrdlem a třetí vešla pod nosem a vyšla z temene. Obr padl na zem jako pytel cementu. Naštěstí se trochu zbrzdil o futra, takže zvukový efekt tohoto hlasitostí nepřekročil odkopnutí velmi tvrdého fotbalového míče. Rys se sklonil k vojákovi a prohlédl mu uniformu. Žádné zvláštní oddíly. Normální pěšák, který se nachomýtl do špatného domu. Ve špatnou chvíli. A ve špatné zemi.
Zatímco Rys prohlížel mrtvé tělo, Chřestýš s tichým „jdu“ prošel dveřmi. Došel přímo ke schodišti. Nahoře uslyšel nějaký hluk. Vydal se pomalu nahoru. Zvuky připomínaly velice nasraného postřeleného kance, který buší hlavou do zdi aby vyklepal z čela kulku. Vyšel nahoru. Zkontroloval levou stranu. Zeď. Na pravé straně byla delší chodba na jejímž konci byly otevřené dveře. Chřestýšovi takové dvě vteřiny trvalo než si uvědomil co vlastně na konci chodby vidí.

*****

Kojot se zamračeným obličejem potěžkal v ruce tašku, kterou mu přinesli Tygr s Čivavou a tázavě se na ně podíval. Tygr zvedl obočí.
„Co v tom kurva je?“ zeptal se Kojot a nečekaje na odpověď otevře tašku. Byla v ní vesta, MP5SD6 a pár zásobníků a celé to bylo zakryto několika balíčky nábojů 9mm a osmi balíčky trhaviny. Utrousil něco jako že se cítí jako dělostřelecký regiment a hodil na sebe vestu. Upravil si ji na svoji velikost. Naskládal trhavinu ve většině do kapes vesty stejně jako náhradní zásobníky do samopalu a zbytek věcí nechal v tašce a hodil si ji na záda.
Jestřáb ještě ani na sobě neměl vestu. Na něco se díval do tašky. Po chvíli zírání z tašky vytáhl pušku. Docela obyčejnou loveckou kulovnici. Podíval se tázavě na Čivavu. Ten jen pokrčil rameny a kývl směrem k Tygrovi, který stál opodál a hlídal. Jestřáb se rozhodl si nestěžovat, nemělo by to stejně žádný efekt.
„Co to máš?“ zeptal se ho Kojot jako kdyby viděl strašidlo.
„Tyvole loveckou kulovnici,“ odpověděl s úšklebkem Jestřáb, „ale jak tak na ní koukám, je docela pěkná. Puškohled slušnej, dřevo pěkný. Možná si jí pak nechám. A kurva.“
„Co?“
„Mám jen jeden zásobník.“
„To jako vážně?“ zeptal se nevěřícně Kojot.
„Tys mu vzal do tý kulovnice jenom jeden zásobník?“ houkl na Tygra mladý Čivava.
„Zásobník má sice jenom jeden, ale nábojů má tři prdele,“ odpověděl Tygr omluvně.
„To je pravda,“ potvrdil Jestřáb a zatřepal taškou, která kovově zachrastila.
„Tak už nezdržuj,“ houkl na Jestřába velitel.
Jestřáb na sebe hodil vestu, a nasypal si volně do kapes náboje.
„Tak jaký je plán, pane?“ zašklebil se na Kojota.
„Támhle o kousek dál je tank. A bévépéčko. Já to vyhodím do vzduchu, zatímco mě budete krýt, podporučíku,“ zašklebil se zpátky Kojot.
„Co tihle dva experti?“ kývl hlavou k dvojici vojáků Jestřáb.
„Mají určitě svoje rozkazy...“ ukončil rázně diskusi Kojot a vykročil podél břehu jezera směrem k inkriminovaným vozidlům. Jestřáb ho následoval.

*****

Chřestýš asi dvě vteřiny civěl do chodby než mu došlo na jaký aspekt války se to dívá. Obrovitý chlap v rozepnuté vojenské košili zrovna v misionářské poloze na velké manželské posteli znásilňoval jakousi dívku. Oběť nebylo možno pod vojákem vidět díky jeho velkým zádům a cípům košile, bylo však vidět že po vůli jí to není. Škubala sebou jak mohla, ale zpod obra se jí nedařilo dostat, naopak to vypadalo jako že ho to vybičovávalo k větší rychlosti kopulačních pohybů. Chřestýš pomalu šel chodbou směrem k otevřeným dveřím. Ve chvíli kdy došel na dva metry od dveří se zastavil. S jistotou identifikoval maskovací vzor košile jakožto ruský. Zamířil a vpálil obrovi trojdávku mezi lopatky. Obr, který zrovna v té chvíli prováděl pánevní výpad směrem kupředu sebou trhl a celou vahou dopadl na dívčino tělo pod sebou. Dívka se rozječela nanovo. Chřestýš doběhl do pokoje a odvalil tělo na levý bok a přesvědčil se že je mrtvý. Hned jak to udělal, dorazil za ním Rys který vida že násilník byl zneškodněn zamířil na dívčinu stranu postele.
Dívka ležela na levém boku a schoulená plakala do pokrývky. Měla na sobě zbytky jakési košilky, kterou zřejmě útočník vpředu roztrhl aby se mohl těšit výhledem na dívčino poprsí. Rys si k ní sedl na bobek a pohladil jí levé rameno. Dívka se na něho podívala. Rys jí tipl tak šestnáct sedmnáct let. Pohladil ji po vlasech a řekl jí že se už ničeho nemusí bát, že už jí nemůže ublížit. Dívka se na něho podezřívavě dívala, Rys si tedy odepnul helmu a stáhl kuklu. Dívka se mírně uklidnila když spatřila jeho obličej a mezi vzlyky se zeptala jestli je mrtvý aniž by pohlédla směrem k tělu. Rys kývl a otřel jí společně se slzou i cákanec útočníkovy krve. Usmál se na ni. Objala ho. Chřestýš jen stál a díval se. Neměli čas, ale neměl to srdce je vyrušit. Rysův pohled se po chvíli setkal s Chřestýšovým. Chřestýš ukázal palcem ven ze dveří. Rys se vymanil ze sevření dívčiných rukou.
„Můžeš vstát?“
Kývla.
„Máš se tady kam schovat?“
Kývla.
„Tak pojď, zalezeš si tam. Venku se bude střílet. Bude to zlý.“
Dívka mu věřila. Vstala a Chřestýš jí podal deku. Slabým hláskem a se sklopenou hlavou mu poděkovala a následována Rysem vyšla ze dveří. Chřestýš věnoval poslední pohled tělu. Kdyby neměl na sobě kuklu, plivl by na něj. Podíval se na hodinky. Celá akce trvala 15 minut. Bylo 04:36.

*****

Slunci už moc nechybělo nad hřebeny hor. Vlkodav s Panterem netrpělivě čekali příchod spolubojovníků. Panterovi se stýskalo po jeho M4, kterou momentálně nemohl z nudy oprašovat, jelikož jí neměl. Vlkodav se díval na vysílačku ležící na stolku před televizí jakoby se ji snažil přesvědčit aby promluvila Rysovým hlasem. Panter se postavil k oknu a díval se mezerou mezi zdí a záclonami ven. Bylo už celkem světlo. Už i dokázal přečíst číslo na protějším baráku. Ohlédl se na Vlkodava. Stále upřeně civěl na vysílačku.
V 04:42 byl konečně Vlkodavův psychický nátlak na vysílačku úspěšný. Vysílačka zacvakala. Vlkodav zvedl vysílačku a také dvakrát za sebou stiskl tlačítko pro mluvení. Z vysílačky se ozval Chřestýšův hlas že přicházejí zezadu do domu č.p. 27. Vlkodav potvrdil přijetí zprávy a otočil se na Pantera. Díval se na něho. Byla na něm mírně poznat únava, nicnedělání ho zřejmě zmáhalo. Vlkodav vstal a věnoval pohled spící rodině.
Vrzly dveře a ozvaly se těžké kroky. Do místnosti vešli dva vojáci v plné zbroji. Jeden namířil zbraň na Vlkodava, druhý na Pantera. Po té vteřině kdy jejich mozky zpracovaly obličeje spolubojovníků sklonili zbraně. Vyšší z příchozích vojáků shodil z ramen batoh a podal ho Panterovi. Oba vojáci si sňali kukly. Vlkodav a Panter se usmály na přátele.
„Dobrý?“ zeptal se Panter a převzal od Rysa batoh.
„Budu ti vyprávět,“ řekl Rys.
„Budu se těšit,“ řekl Panter, „Nemáš žvejkačku?“
„Já ne,“ řekl Rys a pohlédl na Chřestýše. Ten jen zavrtěl hlavou a podal Vlkodavovi tašku.
Panter si navlékl vestu, upravil ji po stranách a nacpal do ní zásobníky a granáty. Vlkodav se smíchem zjistil, že má zásobníků víc než se mu vejde do vesty, takže si je musel nastrkat i do kapes. Za chvíli byli oba hotovi a připraveni. Batoh i tašku nechali na místě. Vyšli zadem ven. Chřestýš se podíval na hodinky. Bylo 04:52. Příliš pozdě.

*****

Zatímco se neohrabaný Jestřáb škrábal na střechu domku, Kojot obhlížel situaci. Stáli za domkem na náměstí přímo u kostela. Před kostelem stáli dva Rusové kteří hlídali. Když se posunul doprava, měl je zakryté tankem, který stál doslova opřený o malý krucifix před kostelem naštěstí na Kojotově straně. Měl to ale k němu daleko. BVP bylo velmi blízko. Stálo na jižní straně náměstíčka v ose kostela. Kojotovi k němu chybělo asi 50 metrů. Vyšel za dům a podíval se na střechu. Jestřáb už se pohodlně uvelebil na střeše a opřel si o špičku střechy zbraň. Takže krytí si Kojot obstaral. Teď je čas na jeho práci. Podíval se na hodinky a zjistil že už je 04:50. Rozepnul si dvě kapsy, kde měl trhavinu a skrčený přeběhl za malý plůtek před domkem. V tuto chvíli měl vojáky zakryté tankem, leč na přeběhnutí k BVP se musel na nějakých 20 metrů odkrýt. Nebyl čas se plazit. Opatrně se za plotem posouval doprava podél domu. Občas koukl na jinou stranu, aby věděl, jestli se někomu zrovna krásně neodkryl. Vylezl brankou na ulici. Štěstí že byla krásně namazaná a nevrzla. Posunul se ještě více doprava, aby viděl na stráže. Čekal. Strážný se otočil k druhému a Kojot vyrazil. Skrčený doběhl k BVP a skrčil se za něj. Bohužel dupal víc než si myslel.

Strážný se ve chvíli kdy Kojot dobíhal otočil zpět a zřejmě koutkem oka něco zahlédl. Sundal z ramene AK 74 a s namířenou zbraní šel směrem k BVP. Kojot se podíval na Jestřába na střeše vedlejšího domu. Jestřáb mířil. Asi ho zahlédli. Sledoval Jestřába. Ten stále hleděl do puškohledu a mírně posunoval zbraň v přímé lince mezi kostelem a BVP. Kojot si s hrůzou uvědomil, že ten, na koho Jestřáb míří, jde k němu. Sledoval Jestřába a odhadoval vzdálenosti. Neodvažoval se vyhlédnout. Jestřáb stále přibližoval hlaveň ke Kojotovi. Kojot věděl, že jestli ho Rusák uvidí, Jestřáb mu ustřelí hlavu a vzbudí všechny. Skrčený se pomalu posunoval směrem od směru ze kterého přišel. Dostal se před transportér, lehl si na zem a vplížil se pod něj. Ve chvíli kdy to udělal, uviděl pod zadní nápravou boty. Šly kolébavým krokem, jako se chodí když nechcete být slyšet a zároveň potřebujete mířit. Jakmile došly za levou zadní pneumatiku, zmizely mu z dohledu. Pak se na chvíli vrátily. A pak normálním krokem odešly. Rus nebyl naštěstí příliš pečlivý a dospěl k názoru že snad zahlédl kočku. Kojot pomalu vycouval zpod BVP a vykoukl nalevo. Jestřáb nemířil a naopak se díval jeho směrem. Když zahlédl Kojota, zvedl palec. V pořádku. Vyndal si jeden balíček trhaviny a trochu jej smáčkl dohromady. Pak se zvedl, rozhlédl se a pěkně postaru zašoupl balíček do hlavně BVP. Skrčil se a obešel BVP zpátky skrytou stranu. Podíval se na Jestřába. Ten se podíval na něj a pak vzhlédl zpět k hlídce. Zvedl ruku. Chvíli se nic nedělo. Pak Jestřáb mávl a Kojot se rozběhl nazpět. Když byl opět zakryt tankem změnil směr a zamířil k tanku. Tady bude práce složitější. Do hlavně to hodit nemůže protože by ho okamžitě viděli vojáci před kostelem. Chvíli přemýšlel. Rozhodl se, že když už nemůže tank zničit, tak ho alespoň zchromí. Lehl si na zem a podplazil se pod zadek tanku. Jeden balíček trhaviny zasunul do levého pásu (blíže ke kostelu), pak vyndal ještě jeden a zasunul ho do pravého. Poté se vyplazil ven. Pomalu se začal vzdalovat od tanku zpět k domu kde byl Jestřáb.

*****

Všichni čtyři vyšli ven. Dvojice ponechali jak byly, domluvili se, že půjdou na přeskáčku. První dům si vezme Panter s Vlkodavem, ten po nich Rys s Chřestýšem a takto se budou střídat. Vyrazili směrem na západ. Panter s Vlkodavem se zastavili u dveří do domu, Rys s Chřestýšem je minuli. Vlkodav se postavil k vykopnutí dveří. Panter se přemístil na místo point mana. Vlkodav se rozběhl a rozkopl dveře. Byli rovnou v kuchyni. Dveře se rozletěly a klikou rozbily dlaždičku na vedlejší zdi. Panter vběhl dovnitř a dobře mířenou dávkou sejmul prvního nepřítele, který se vynořil zpoza rohu. Panter zkontroloval kuchyň, zatímco Vlkodav vběhl do obývacího pokoje. Ozvala se utlumená dávka a pád dalšího těla. Panter dorazil do obýváku. Mrtvola ležela roztažena na stolku před televizí jako kdyby ji tam někdo naaranžoval. Vlkodav zjistil, že z obýváku není další východ jinam než nahoru.
„Čisto!“
Panter vyběhl po úzkých schodech nahoru do patra. Vlevo byla ložnice. Prázdná. Do pravé vběhl Vlkodav. Taky prázdná. Zbývala jedna na konci chodby. Taky prázdná. Zastavili se. Podívali se z okna. Okno vedlo na východ, takže viděli ven na dům, z kterého odešli. V tom se ozvala střelba z kulometu. A další. A další. Vlkodav se podíval na hodinky. 04:55.
„Peprný si přivstal,“ utrousil Vlkodav.
Panter zaklel.

*****

Rys s Chřestýšem zaslechli střelbu ještě než vnikli do domu č.p. 31. Kývli na sebe. Chřestýš se rozběhl doleva na západní stranu domu, Rys vyběhl na stranu pravou a zaklekl za roh budovy.

*****

Dávka z kulometu se rozezněla velmi nečekaně. Kojot byl zhruba dva metry od tanku a zastavil se. Jestřáb si říkal proč se sakra zastavuje. V tom se stalo něco ještě méně očekávaného. Poklop tanku se odklopil směrem ke kostelu a vykoukl z něho voják. Rozhlédl se a spatřil Kojota.

Kapitola čtvrtá: Na množství nehleďte

Kojot ztuhl. Díval se na dva metry do očí nepříteli a nebyl schopen pohnout svalem. Uplynula jedna vteřina, kdy oba koukali jeden druhému do očí a důležitá informace letěla nervovými systémy do mozku. V tu chvíli se tankistova hlava vzadu roztrhla v gejzíru krve a voják spadl zpět do útrob tanku. Kojot v duchu Jestřábovi poděkoval. Zachoval duchapřítomnost.
I Kojot zachoval duchapřítomnost. Začal rozepínat kapsy u vesty ale klepaly se mu ruce. Znervózněl a čím víc byl nervózní, tím víc se mu klepaly ruce a tím víc byl nervózní Pak to našel. Z vesty vylovil čtvrtý balíček trhaviny a obloukem ho odhodil. Balíček trhaviny se odrazil od poklopu a spadl dovnitř tanku. V tu chvíli se tank pohnul. Nastartoval se motor. Kojot vytáhl odpalovač a rozběhl se jak nejrychleji mohl směrem k domu. Za běhu stiskl tlačítko odpalovače. Všechny čtyři exploze se ozvaly najednou. Věž BVP se odlomila a sesunula přes zadek stroje na zem a stroj začal hořet. Tanku věž nadskočila a dopadla vedle na trávník, zatímco oba pásy se utrhly a tělo tanku se rozlomilo napůl. Bohužel síla tří náloží spojená s explozí veškeré munice uvnitř vozidla najednou byla příliš silná. Vymlátila okna kostela a odmrštila Kojota. Hodila ho přes plot hlavou napřed. Střepina z pásu tanku se obrovskou rychlostí zapíchla Kojotovi do pravé půlky zadku. Ohlušen explozí ležel za plotem na trávníku. Tak tomu říkám budíček, pomyslel si.

*****

Střelba se rozezvučela ze všech stran. Okna domků se začala otevírat a vykukovaly z nich hlavně kalašnikovů. Vlkodav otevřel okno na jižní straně ložnice, opřel si samopal o parapet a sestřelil vojáka vyběhnuvšího z kostela. Panter střílel z okna na východ. Vystřílel zásobník.
„Jdu pro Kalachy!“ zakřičel a vyběhl z místnosti.
Vlkodav pokračoval ve střelbě. V duchu pochválil Panterův nápad. Když se marně snažil už asi osmým výstřelem skolit vojáka stojícího za brankou a nebyl schopen ráží 9mm prostřelit ona vrátka, začal jej dokonce považovat za geniální. Když měnil zásobník, říkal si kde může Panter být tak dlouho. Ohlédl se zrovna když Panter vešel. Podal mu pušku a tři náhradní zásobníky.
„Nemoh jsem to z těch kapes vyndat,“ řekl omluvně.
Vlkodav si prohlédl zbraň. Standardní AK 74 v černém provedení se zásobníkem na 30 nábojů 5,45x39 a s jménem „Jelena“ vyrytým v azbuce na pažbě. Rozhodl se nepátrat a raději „Jelenu“ pořádně vyzkoušet. Namířil na vojáka, který se za dobu kdy si Vlkodav měnil zbraň nepohnul zpoza branky, odhadl kde má hlavu a vypálil. AK 74 kopalo znatelně víc než Heckler a také průraznost náboje tomu odpovídala. Vlkodav uviděl, jak zpoza branky odlétla helma. Usmál se. Panter zrovna vypálil dávku asi pěti nábojů a najednou zaklel.
„Panebože!“
„Co se děje?“ zeptal se Vlkodav.
Panter se zvedl a vyklonil z okna.
„Zalez! Co tam děláš?! Zalez zpátky dovnitř!“ křičel ze všech sil.
Vlkodav se skrčil pod parapet a podíval se na Pantera. Panter ještě jednou zakřičel. Rozhlédl se. Pak vylezl na parapet a skočil dolů.
„Ty vole!“ zvolal Vlkodav a vrhl se k oknu, z kterého zrovna Panter vyskočil. Podíval se pod okno. Panter se zrovna zvedal z kompostu a utíkal směrem k domu před ním. Vlkodav se tam podíval a spatřil mladou dívku, kterou odhadl asi na sedmnáct let s plavými vlasy v jakémsi fragmentu noční košile jak stojí v předzahrádce domu. Panter se rozběhl k ní. Dívka stála a ani se nepohnula. Panter na ni dál křičel ať se schová, ale byla tak vyděšená že stála bez hnutí. Panter k ní doběhl a popadl jí za loket pravé ruky. Cloumal s ní a táhl jí do domu. Pak sebou najednou trhl a padl na zem.

*****

Rys se lekl, když prakticky přímo před ním dopadl z patra na kompost Panter. Chtěl na něj zakřičet co blbne ale Panter se rychle zvedl, rozběhl se a za běhu na někoho křičel. Rys instinktivně vyběhl za ním a skryl se za kompostem. Uviděl dívku, kterou před několika málo minutami s Chřestýšem zachránili. Říkal si jestli zachránili bylo to pravé slovo, ale neměl čas o tom přemýšlet. Panter s mrštností kočky přeskočil plot a přiběhl k dívce. Chytl ji za loket a cloumal s ní, pak sebou nepřirozeně škubl a padl na zem. Rysovi bylo hned jasné kolik uhodilo. Rozběhl se a přeskočil plot. Dívčin postoj se prakticky nezměnil. Stále jen apaticky stála, jen teď byla otočena k Panterovi, který ležel na zemi. Rys přiběhl k ležícímu Panterovi a klekl si k němu.

*****

Pískání v uších bylo nesnesitelné. Kojot se začal plazit po břiše do bezpečí za domem. Zadek měl v jednom ohni, cítil že má z dopadu možná zlomené žebro. Dával ruku před ruku a cítil každý pohyb. Při každém pohybu ho zabolely žebra. Ohlédl se zpátky. Viděl hořící trosky tanku. Neslyšel nic. Doplazil se dozadu a lehl si na bok. Prohledal vestu a vyndal obvaz. Ještě štěstí že tam byl standardně, ty hovada by na něj určitě zapomněly. Obvaz rozmotal, složil na čtverec, rozepnul si kalhoty a strčil si obvaz na ránu pod trenýrky. Zapnul si kalhoty a zvedl se. Pískání v uších nepřestávalo, ale už trochu začal slyšet na levé ucho. Pomalu se zvedl. Zadek ho bolel, ale dalo se s tím chodit. Postavil se, udělal dva kroky a vykopl dveře domu.

*****

Vlkodavovi se téměř zastavilo srdce když viděl Pantera padnout k zemi. Několik vteřin civěl na ležícího Pantera a na stojící dívku. Nebyl schopen se pohnout. Stál v okně odkrytý tak, že by na něho ani nemuseli téměř mířit aby ho zasáhli. Pak zahlédl Rysa jak přeskakuje plot. V té chvíli letargie pominula. Vlkodav se probudil ze sna. Zvedl zbraň a zasadil si ji do ramene. Rys si klekl k Panterovi. Vlkodav zamířil a začal střílet.

*****

Jestřáb nestíhal střílet. Nepřátelé se najednou vyrojili snad ze všech domů, pravděpodobně i toho na jehož střeše seděl. Zalícil a poslal mířenou ranou skrz ucho Rusa na pravdu boží. Natáhl závěr pušky a náboj vyskočil. Naklonil pušku doleva a podíval se do vyhazovače. Prázdný zásobník. Sundal pušku z hřebene střechy a sesunul se pozadu o půl metru dolů. Sáhl do kapsy u vesty a začal nabíjet zásobník. Pak vylezl zpátky a uvelebil se. Netušil kde je Kojot. Měl by ho jít asi hledat. Spolu s touto myšlenkou vystřelil dalšímu Rusovi mozek z hlavy. Pak se najednou rozštěkal kulomet velmi blízko něj. Instinktivně se přikrčil. Pak vystrčil hlavu odkud střílí kulomet. Za chvíli ho lokalizoval směrem na protější straně ulice na střeše. Podíval se skrz puškohled. Za kulometem ruské výroby poznal Supa, který dlouhou dávkou kropil náměstí z nadhledu. Pousmál se tomu a rozhlédl se. V ten moment vyskočil naproti někdo z okna. Podíval se skrz puškohled. Muž se zvedl, přeskočil plot a doběhl k nějaké dívce. Když ji začal tahat za rukáv, Jestřáb ho poznal. V duchu zaklel a podíval se bez puškohledu do prostoru. V zahradě kostela se krčil voják. Jestřáb se mu díval přímo na záda, jak se krčil zevnitř u zídky, takže byl krytý jen ze severu. Voják se zvedl a zalícil. V tom Jestřábovi došlo že míří na Pantera. V mžiku posunul pušku směrem k vojákovi ale než stačil zamířit, voják vypálil dávku. Jakmile voják pustil spoušť, Jestřáb ho střelil do zátylku. Podíval se puškohledem směrem k místu, kde stál Panter. Dívka tam stále byla. Panter ležel na zemi. Jestřáb tentokrát zaklel nahlas.

*****

Kojot vykopl dveře tak silně, že je vylomil z pantů. Zvenku byla slyšet střelba, někdy bylo i slyšet Jestřába ze střechy. Dům prohledal. Nejen že v něm nebyli obyvatelé, ale ani okupanti a také žádné cennosti. Ten dům byl vybílený od podlahy až ke stropu. Zastavil se, poupravil si obvaz a vyrazil přední dveře.

*****

Rys se sklonil k Panterovi na zemi. Hrklo v něm, ale pak si všiml že Panter nejen že žije, ale i velice hlasitě a vulgárně nadává.
„Kams to dostal?“ zakřičel Rys aby přehlušil střelbu.
„Kurva, do boku!“ zařval Panter a držel si pravý bok.
„Odveď jí pryč!“ zakřičel na Rysa.
„Ale...“ zaprotestoval Rys.
„Dělej, doprdele!“
Rys se rychle rozhodl. Popadl dívku za loket a táhl ji dovnitř do domu. Dívka se opět rozplakala. Těch osm metrů co je dělilo od dveří se zdály jako věčnost. Dívka se stále otáčela za Panterem. Rys na ni zakřičel ať dělá, otevřel dveře a doslova dívku vhodil dovnitř. Pak se ještě ve dveřích otočil a rozběhl se zpátky. Asi po dvou krocích ucítil strašný náraz do levého nadloktí. Leknutím padl na zem. Podíval se na ruku. Krvácela, vypadalo to na čistý průstřel. Ruka bolela, ale mohl s ní hýbat, takže kost asi zasažena nebyla. Zvedl se na kolena a pak s vypětím sil na nohy. Držíce se za ruku doběhl k Panterovi, který se pokoušel vstát, ale nešlo mu to. Jak byl Panter předkloněn, Rys ho chytl za ucho na zádech na vestě k tomu účelu přišité a zatáhl. Panter padl na břicho a Rys ho táhl po břiše směrem k domu. Strašlivě ho bolela ruka, ale věděl, že jestli ho neodtáhne chcípnou tam oba dva. Poslední dva metry. Rys očekával kulku, co přiletí, ale nepřiletěla. Levou rukou, ze které crčela krev rozrazil dveře a vtáhl Pantera dovnitř. Ve chvíli kdy prošel dveřmi, zaryly se do dveří dvě kulky. Roztříštily sklo a rozlomily rám dveří. Rys se lekl když dívka vykřikla. Vtáhl Pantera dovnitř a zatáhl ho za křeslo. Položil si zbraň na zem. Panter měl zavřené oči a zatnuté zuby. Rys vytáhl nůž a rozřízl mu svetr a tričko na pravém boku. Rána silně krvácela, vypadalo to na čistý průstřel levého boku těsně nad pánví. Snad to minulo ledviny.
„Vyndej si obvaz!“ křikl Rys na Pantera a začal vyndavat svůj.
Dívka seděla na schodech a letargicky hleděla ven.
„Přines nějaký obvazy!“ zakřičel na ni Rys.
Dívka se nepohnula. Rys vzal svůj obvaz a přiložil jej na Panterovu ránu. Pantera nadzvedl a Panterův obvaz přiložil k ráně zespodu.
„Dobrý?“ zeptal se Pantera.
„Dobrý,“ vydechl Panter, „podej mi pistol.“
Rys mu z pouzdra vyndal pistoli, zkontroloval zásobník, komoru, odjistil a vložil ji Panterovi do ruky. Zvedl se a přišel k dívce.
„Potřebuju obvazy!“ řekl razantně a snažil se nekřičet, „dostal jsem to, víš?“
Dívka se na něho podívala. Pohled do jeho tváře s ní pohnul. Nervózně se usmála a zvedla se. Sestoupila ze schodu. V tu chvíli třískly dveře a na prahu se objevil ruský voják a mířil na ně zbraní. Rys zareagoval instinktivně, chytl dívku a strhl ji pod sebe.

*****

Kojot vyšel ven ze dveří zrovna ve chvíli, kdy se mezi něho a velký strom schoval voják. Kojot bez zaváhání zamířil a vsypal vojákovi dávku do zad. Voják objal strom jako kdyby ho měl zachránit a sesul se k zemi. Sebral Kalašnikova, zaklekl a pálil. Pálil jako o život. Nezajímalo ho že zbytečně plýtvá municí. Zuřil.
Bohužel pro Jestřába na sebe upoutal pozornost. Z kostela začali vybíhat další vojáci a téměř všichni se zaměřili na Kojota. Ještě že Kojot v tom svém pominutí stále dobře střílí, pomyslel si. Se svým čtyřraným zásobníkem by asi moc nezmohl. Zahlédl vojáka co se kryl za zbytky tanku. Voják si ke své smůlu nevšiml, že tam kde se kryje moc krytý není, neboť téměř celé torzo mu bylo vidět. Jestřáb zamířil a střelil ho do srdce. Voják sebou trhl, padl, chvíli sebou škubal na zemi a pak ztuhl. To nebyla moc dobrá trefa, pomyslel si Jestřáb a opět začal přebíjet.
Kojot pod ním vystřílel zásobník a hrabal se Rusovi ve vestě aby vylovil další. Pak se podíval doprava a ztuhl. Na náměstí vjely za sebou dva tanky. Od nich pak odběhly postavy a rozeběhly se všemi směry. Od Kojota je dělilo cca 200 metrů, čili kdyby ho zahlédly, dostaly by ho a ani by se nemusely snažit. Ale nedostaly ho. Byli to čeští vojáci.

*****

Tu sebou voják ve dveřích trhl, vykřikl a vpotácel se dovnitř. Z rukávu mu crčela krev. Rys se v zlomku vteřiny rozhodl. Odvalil se z dívky, vytáhl z vesty nůž, postavil se a rozeběhl se k Rusovi. Ten zatím bojoval s bolestí pravé paže a snažil se zvednout zbraň. Nestihl to. Rys, hoden svému jménu k němu doběhl a levou rukou odstrčil zbraň ze směru. Rus se instinktivně přikrčil, Rys ho pravým hákem zasáhl do levé lícní kosti. Voják ztratil rovnováhu a upustil pušku. Rys si přendal nůž v ruce ostřím dolů, chytl vojáka za pravou ruku, přidržel si ho a vrazil mu nůž z pravé strany do krku. Voják se převážil na záda a Rys šel s ním. Dopadli na zem. Voják chrčel a škubal sebou. Rys ležel vedle něho a stále držel rukojeť nože. Voják se bou naposledy škubl a pak znehybněl. Rys hluboce oddechl a odvalil se z něho na záda. Za ním Stál Chřestýš.
„Promiň, brácho. Špatná trefa,“ řekl omluvně.
Ozvaly se zvuky těžké techniky, křik a sporadická střelba.
„To jsou naši,“ řekl s úsměvem.
Přiběhl Vlkodav. S hrůzou v očích se rozhlédl a uviděl Rysa. Podíval se na Chřestýše. A pak na Pantera. Panter ležel nehybně na zemi. Rysovi až teď došlo že Panter nevystřelil, přesto že měl zbraň v ruce. Vlkodav k němu přistoupil. Poklekl a profackoval ho.
„Kámo, hej, kámo!“ zakřičel na něho.
Panter se nepohnul.

*****

Kojot odhodil zbraň a dal ruce nahoru. Pak když k němu český voják doběhl aby ho prohledal, řekl heslo. Voják se zastavil a znejistěl. Kojot heslo zopakoval a přidal svoje jméno a hodnost. Voják jej zřejmě poznal a zasalutoval mu. Omluvil se. Kojot ho vyzval aby pokračoval a voják odběhl směrem na západ spolu s ostatními dočistit město. Kojot sledoval tanky a vojáky 4. brigády rychlého nasazení jak postupují městem. Zhluboka se nadechl. Dva metry od něho seskočil ze střechy Jestřáb. Přišel k němu a vyčerpaně se usmál.
„To byla ale řežba,“ řekl Jestřáb.
Kojot jen pokýval hlavou. Znovu se zhluboka nadechl. Dnes se podruhé narodil. Nebo možná taky potřetí nebo počtvrté.

***** *****

Z nemocničního pokoje vyšla celá delegace důstojníků v čele s brig.gen.Krejčím a Supem. S nimi šlo pět dalších důstojníků. Jestřáb a Vlkodav, tentokráte oblečení v polní stejnokroj vz.95 zrovna vyšli z výtahu. Skupina důstojníků se zastavila u dveří a o něčem hovořila. Tenebrisáci se k nim přiblížili. Sup si jich všiml a přátelsky pokývl směrem k nim. Vlkodav se na něho tázavě podíval a ukázal směrem do dveří. Sup kývl. Došli ke skupině důstojníků. Generál Krejčí se otočil.
„Pepo, tohle jsou ti kluci co byli v týlu nepřítele po celou operaci.“ řekl generál Krejčí a ukázal směrem k Tenebrisákům. Tenebrisáci zasalutovali. Obtloustlý generál Peprný vydal neartikulovaný zvuk ve kterém se stěží dalo postřehnout „Dobrý“. Generál Krejčí za ním obrátil oči v sloup. Od ostatních důstojníků se ozvalo „Dobrá práce“. Generál Peprný vykročil směrem k výtahu a houf důstojníků jej následoval. Zůstal jen generál Krejčí.
„Díky, chlapi, moc dobrá práce,“ řekl a každému z nich podal ruku.
„Až budete zas potřebovat zachránit prdel, víte na koho se obrátit,“ ušklíbl se Sup.
Generál Krejčí se na něho podíval. Byli oba přibližně stejné výšky, takže mu hleděl přímo do očí.
„Zde na generála,“ dodal rychle a generál Krejčí se rozesmál. Ostatní se také zasmáli. Generál Krejčí jim ještě jednou poděkoval a odkráčel pryč. Supa oba dva poplácali po zádech když odcházel za generálem. Tenebrisáci osaměli na chodbě. Podívali se na dveře. Neměly žádný průzor, z kterého by se dalo usoudit co je za nimi. Vlkodav rázně vykročil a vstoupil.
Vešli do malého nemocničního pokoje s třemi lůžky srovnanými u levé zdi a televizí a jednou skříní na straně druhé. Na lůžku nejblíže dveřím ležel Rys a sledoval televizi. Na posteli nalevo od něj ležel Panter a také sledoval televizi. Na třetí posteli ležel na břiše Kojot a s výrazně vyvrácenou hlavou sledoval obrazovku. Všichni tři se otočili když ostatní vešli.
„Nazdar hovada!“ křikl na ně s úsměvem Panter.
„Nazdar, vole,“ pozdravil Jestřáb a zamířil k němu.
„Jak se má prdel?“ otočil se ke Kojotovi.
„Je to v prdeli,“ shrnul situaci Kojot.
Jestřáb i Vlkodav se posadili na židle mezi postele, Jestřáb mezi Pantera a Kojota, Vlkodav mezi Rysa a Pantera.
„Ryse, pověz jim cos dostal za dáreček.“ pobídl Rysa s úšklebkem Panter.
„Dáreček?“ zeptal se Vlkodav.
„No, dáreček jsem dostal.“ potvrdil Rys.
„Máš na mysli tu pochvalu co jsme dostali všichni?“ otázal se Jestřáb.
„Ale hovno,“ přerušil je Kojot a poprosil Jestřába ať se posune, že nevidí na televizi.
„Tak cos dostal?“ zeptal se netrpělivě Vlkodav.
Rys místo odpovědi sáhl na stolek u hlavy. Vzal z něho malou modrou krabičku a podal ji Vlkodavovi. Vlkodav ji otevřel.
„No ty vole.“
„Co je to? Ukaž!“ houkl Jestřáb a natáhl se přes Panterovu postel.
Vlkodav mu podal krabičku. Jestřáb ji otevřel. Uvnitř byly dva nárameníky a dva štítky se suchým zipem na jedné straně. Na všech byla zlatá třícípá hvězda.
„Hustý,“ ulevil si Jestřáb, „podporučík. Ale to znamená, že máš teď stejnou hodnost jako já! Co to má znamenat? To už ti nebudu moct rozkazovat!“
„Ano, doby tvého teroru jsou již u konce, lorde Kelvine!“ zahřímal Rys.
Všichni se začali chechtat jako o život. Jestřáb i Vlkodav Rysovi mezi záchvaty smíchu poblahopřáli k povýšení.
„Počkejte, to ještě není všechno,“ upozornil je Rys.
Vlkodav i Jestřáb se na něho podívali.
„Protože jsem teď konečně důstojník, nechal jsem se na vlastní žádost přeřadit k Týmu 1. Jsem teď s váma.“
Jestřáb a Vlkodav se na sebe podívali. Pak se rozesmáli a oba poplácali Rysa po rameni.
„A je nás pět,“ řekl Vlkodav.

Jestřáb i Vlkodav vydrželi v pokoji ještě dalších dvě a půl hodiny dokud je nepřišla vyhodit vrchní sestra která velmi připomínala smrtku a dokonce tak i mluvila. Panter se jim omluvil, že většinou k nim chodí jedna prsatá sestra, ale zrovna když jsou tam oni, tak nepřišla. Vlkodav i Jestřáb slíbili, že se zítra zas zastaví. Vrchní sestra na to sice nic neřekla, ale netvářila se zrovna přívětivě. I když bůhví jestli tak nevypadá pořád.
„Tak čau a užijte si volno,“ zavolal za nimi ještě Panter.
„Nápodobně,“ houkli ještě mezi dveřmi Jestřáb s Vlkodavem.

Volno. Vojáci mají ve válce skoro pořád volno, nikdo nebojuje pořád.

ikonka sbírka Ze sbírky: Výroční válka

přidáno 07.03.2011 - 16:40
Naprosto souhlasím se Siggim. Každou kapitolu dej zvlášť. tyhle dlouhé texty většinou nepůsobí dobře a špatně se čtou, protože oči se začnou ztrácet a tím trpí kvalita a zážitek z četby.
přidáno 01.09.2010 - 15:38
Tak, hele je to pěkné, jen mám dvě připomínky.
1. Text působí monoliticky. Asi by chtělo ho více rozčlenit. Přímou řeč hodit na zvláštní řádek a odsadit. Takhle to odpudí mnoho lidí. Jsou už dnes líní číst delší texty.
2.Číslice piš slovně. Od toho máme číslovky.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Flákači : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Kamufláž
Předchozí dílo autora : Rutina

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku