Mraky nad hlavou

Stály jsme a smály se
mrakům nad hlavou
a jak se skály lámou,
svět byl jenom náš,
tolik přání a tolik snů jsme měly,
však ty to znáš,
když jsem malé byly.

A ve stínu stromů
jsme zpívaly světu
i rozkvetlému květu,
hrály si a dělaly, že to tak bude napořád,
předstíraly jsme, že nejsou pravidla ani řád
a v těch chvílích samoty
Byly jsme jenom já a ty... tolikrát.

Jenže teď už nejsme malé,
je čas se postavit realitě,
ač je krutá, ač si o ní pořežeme dlaně,
i když teď jsou naše sny tenké jako nitě,
a nejsou žádné záchranné sítě.

Proto ruku v ruce jít,
lehnout si do trávy, zase snít
a vzpomínat na to, jak jsme byly malé,
dříve, než si dáme vale,
už se nebudeme smát mrakům nad hlavou,
ale půjdeme naší cestou vybranou.
Ne spolu... bohužel, ale každá svou.