přidáno 30.08.2009
hodnoceno 1
čteno 1644(7)
posláno 0
Když zmlkne světa hlas
a noční půvab odkryje svůj klín,
kolem je spousta promlčených krás
přes které padá tichý stín.

Všichni bez rozkazu mlčí,
touží poslouchat ten zpěv,
který staré ticho rozezvučí,
po špičkách sbírá lidský hněv.

Jakmile se zvuky tónů zklidní
a odmlka se stává zvykem,
rozezní se krása pro nás všední,
lemovaná nekonečným tichem.

Když se náhle stromy rozechvějí
a zašeptají tajný ticha žal.
Všichni mlčí a tím víc diskrétněji,
východ slunce všechnu úzkost sňal.
přidáno 30.08.2023 - 10:06
Pěkný námět a závěr.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ticho : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : stýská se mi

» narozeniny
naivní snílek [17], Telcontar [17], incarmen [16], bezejmenný [14], ThePočly [13], Ziny [4], Petr. [3]
» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :
Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming