vzkaz...

Lukio: Jasně to je pravda, nic není černobílé, ale zase nikdy není nic tak barevné...

Valemart: Jen mě ještě napadlo, můj děda (75 let) každý den chodí pěšky na zahradu (3km), pracuje tam do večera a někdy i tvrdě a pak se sebere a jde domů, má tam svůj klid, svoji pohodu a nevidím důvod, proč by se měl starat o zbytek světa a o ostatní lidi a přitom to je poctivý a pracovitý člověk.

Co tím chci říct je, že si nemyslím, že lidé jsou setsakranetský druh a že nemusí být takový, jak píšeš ty, aby byli "lepší".

Pjpajkis: jak jsi psal o tom zvířeti - nedávno jsem říkal někomu úplně to samé...nemuset nic řešit a jen poslouchat své instinkty...na druhou stranu, nic není černobílé...

A proč pomáhat lidem, který mi v životě nezkříží cestu, proč vnucovat lidem svůj směr, když už svůj mají, proč pomáhat lidem, kteří měli stejnou šanci být úspěšný jako ostatní? Myšlenku to má a rozhodně pěknou, ale bohužel je to psané rúžovým perem, každý je jiný, někdo pomáhá ostatním, někdo na to nemá i kdyby se snažil sebevíc (je to jako když chceš někomu s něčím pomoct a místo toho, abys pomáhal tak naopak překážíš a nevíš jak jinak bys pomohl) a nemyslím si, že by lidé, kteří nemají rysy jako pár jedinců by byli nabubřelý, hold dělají a jsou dělaní pro jiné věci... Kdybych si měl zvolit, jestli být člověk a nebo zvíře, pak bych byl raději zvíře, nic nemusí řešit a na všechno má instinkt, jenže jak píše lukio, nemáme šanci na výběr, jsme takoví jaký jsme, někteří dobří, jiní nabubřelý, můžeme psát básně o tom jaký bychom mohli být, ale ve skutečnosti tím nikdy nic nezměníme (samozřejmě tím nechci říct, že je pak o tom zbytečné psát)

Ps: omlouvám se, asi jsem se rozvášnil:-)

co je to svět? jaký svět zvolit? a máme vůbec na výběr? ne, často ne...