Ostrava...

přišel okamžik co dilema vlastní
myšlenky se propleteny v hadím tanci šklebí
jeden den králem a druhý mi rolničky poskakují
procházím sálem a na konci před Bohem si oblázky házím
ve své nahotě já tu skoprněl

snad jednorožce zítra spatřím
pro těch pár snů však bos musím kráčet sám
rozmar zde není jen já mohu být sobě pán
kolik stop ještě zanechám nevím
sochor na rameno položit sám nechávám

sám opět kráčím dál...