|
28.3.
|
Bolest se rozlejvá do koutků úst,
mý nahý fotky
tapetujou tvoji mysl,
nikdy už nebudu přísahat.
Neopustím tebe,
nepřestanu doufat v něj,
takhle to dál nejde.
Do vlasů mi padá suchej déšť,
horkou jehlou si spíchnu dnešní pocity,
podle toho to taky pak vypadá,
utopím nás v umyvadle
a budu doufat,
že už nikdy nevyplavem.
Utopím sebe,
utopím tebe.
Spolu. Utopení.
A když ráno budík nervózně poskakuje,
myslím na všecky ty holky,
co zvracej do záchoda
a zapalujou další cigaretu,
uklidnění.
Smrt v tabletách nezabírá,
osudovejch 72 hodin.
Vím,
že jsem na baterky,
že sem nepříjemná,
když si nevypiju kafe,
že nenávidím vstávání.
Vyprodaný lístky do lunaparku,
marný čekání na zvonění telefonu,
na zvonek u dveří,
na slova „mám tě rád.“.
Nepřicházej.
Malý instantní nedokonalosti
se mi roděj na těle
každý ráno,
co se snažím přes zrcadlo posílat
telepatický vzkazy do tvý koupelny.
Jsou to slavnostní chvíle,
abys věděl.
Zapínám si podprsenku,
piju kafe,
pouštím ranní písničku
/tu nejdepresivnější/
a vypínám telefon.
Dnes nevolej.
mý nahý fotky
tapetujou tvoji mysl,
nikdy už nebudu přísahat.
Neopustím tebe,
nepřestanu doufat v něj,
takhle to dál nejde.
Do vlasů mi padá suchej déšť,
horkou jehlou si spíchnu dnešní pocity,
podle toho to taky pak vypadá,
utopím nás v umyvadle
a budu doufat,
že už nikdy nevyplavem.
Utopím sebe,
utopím tebe.
Spolu. Utopení.
A když ráno budík nervózně poskakuje,
myslím na všecky ty holky,
co zvracej do záchoda
a zapalujou další cigaretu,
uklidnění.
Smrt v tabletách nezabírá,
osudovejch 72 hodin.
Vím,
že jsem na baterky,
že sem nepříjemná,
když si nevypiju kafe,
že nenávidím vstávání.
Vyprodaný lístky do lunaparku,
marný čekání na zvonění telefonu,
na zvonek u dveří,
na slova „mám tě rád.“.
Nepřicházej.
Malý instantní nedokonalosti
se mi roděj na těle
každý ráno,
co se snažím přes zrcadlo posílat
telepatický vzkazy do tvý koupelny.
Jsou to slavnostní chvíle,
abys věděl.
Zapínám si podprsenku,
piju kafe,
pouštím ranní písničku
/tu nejdepresivnější/
a vypínám telefon.
Dnes nevolej.

Zapínám si podprsenku,
ty me vzdycky dostanes nejakou naprosto jednoduchou vetou,ktera se pouziva tisickrat...ale v basni nikdy neni...moc dobryy..aa
ty me vzdycky dostanes nejakou naprosto jednoduchou vetou,ktera se pouziva tisickrat...ale v basni nikdy neni...moc dobryy..aa
krásný, ještě jsem od Tebe nečetla něco, co by se mi nelíbilo....opakuje se tu káva a cigarety....ve všech dílech .-), jenže ty píšeš tak jinak(jasně),krásně, že u Tebe mi to nevadí :-) ... děkuju Ti. Obohatilas mi den ! .-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
nahý tapety. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : *strašně starej sníh*
Předchozí dílo autora : namalovaný hvězdy.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Kláárchen... [18], Králíček [17], Zuzanice [16], Vlcekkitty [16], natysek [12], Amos Cháb [11], amaternadruhou [11], Daniel Srb [7]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

